As-Sawíra

Podle archeologických průzkumů byla lokalita osídlena už v pravěku. Zdejší zátoka chráněná od moře stejnojmenným ostrovem Mogador vytváří klidný přírodní přístav, jde o jedno z nejlepších kotvišť při pobřeží Maroka. Kartaginský průzkumník Hanno Mořeplavec zde při své návštěvě v pátém století před naším letopočtem založil obchodní stanici. Kromě Kartáginců zde ve starověku žili i Berbeři i Římané.

Okolo počátku našeho letopočtu zde numidský král Juba II. vybudoval výrobnu tyrského purpuru, kteréžto barvivo se zde vyrábělo z ostranek sbíraných z mořských skalisek v pásmu přílivu. Barvivo sloužilo k výrobě purpurových pruhů tog římských senátorů.

V roce 1506 zde nařídil portugalský král Manuel I. Portugalský vybudování pevnosti, která byla nazvána Castelo Real de Mogador, ale ta vydržela v portugalských rukou jen čtyři roky, do roku 1510, kdy byla dobyta místními obyvateli. Mohutný rozvoj města nastal v druhé polovině 18. století, kdy se z nevýznamného městečka As-Sawíra vyvinulo v živé obchodní centrum spojující Maroko se Subsaharskou Afrikou i Evropou. Urbanismus a architektura opevněného přístavního města spojují evropské prvky s arabsko-muslimskými. Od roku 2001 je zdejší medína (historické centrum) zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

V povídce Berberský autobus, která vyšla v roce 1941 v souboru povídek různých autorů Dvanáct poutí světem, popsal spisovatel Zdeněk Němeček příběh českého řidiče Roberta Jaroška, který založil a provozoval v Maroku autobusovou linku na trase Marakeš-Mogador (As-Sawíra).[1]

• 
  historický přístav
• 
  Část městského opevnění
• 
  Mešita Ben Youssef
• 
  Scala de la Kasbah