Ervěnický koridor

Ervěnický koridor začíná u Jirkova a vede po dlouhém náspu územím, kde se až do druhé poloviny 20. století nacházela obec Ervěnice (podle ní nese koridor svůj název) až k železniční stanici Třebušice v Komořanech u Mostu. Jeho délka je přibližně 11 km.

Po zemním tělese tvořeném důlní výsypkou vede železniční trať č. 130 Ústí nad Labem - Chomutov. Podél severního svahu probíhá silnice I/13 (též i evropská silnice E442) a ještě blíže lomu Československé armády řeka Bílina svedená do potrubí 4xJs 1200 mm. Od roku (2007) se připravují plány na revitalizaci koryta Bíliny, vytvoření meandrů a podpoření samočistící schopnosti.[1][2][3] Důvodem navrácení do koryta je stabilita terénu a vzdalování lomových lokalit. Po koridoru jsou vedeny téměř všechny inženýrské sítě z Chomutova do Mostu.

Koridor vznikl na hraně lomu ČSA a Jan Šverma (který dalším postupem přešel v lom Vršany). V roce 1964 bylo uvolněno místo pro jeho vytvoření, kdy docházelo k vyuhlení zásob uhlí a postupu směrem od koridoru. S tím jak těžba postupovala, byla v místě koridoru zakládána výsypka. V období od roku 1964–1985 bylo na trasu koridoru přemístěno 520 miliónů metrů krychlových skrývkových hmot.[4]

Předpokládalo se, že násep bude zpočátku klesat až o půl metru za rok. Proto tu byly postaveny čtyři koleje – po dvou se jezdilo, další dvě se průběžně opravovaly. Také elektrická trakce, která dlouho končila v Třebušicích, na koridor pokročila teprve po jeho stabilizaci a elektrický provoz byl zahájen 5. prosince 1989.

Součástí železniční části koridoru je i přemostění části vodní nádrže Újezd.

Na konci zatrubnění řeky Bíliny je ve výtokovém objektu MVE Ervěnický koridor.[5]