Ervín Kukuczka

Narodil se na Těšínsku. Jeho matka Marie trpěla tuberkulózou (v roce 1946 jí podlehla), a tak byl krátce po porodu poslán do německého výchovného ústavu. Domů se vrátil až po válce. Dětství prožil v Jablunkově, bylo však poznamenáno napjatými vztahy s otcem Karlem a zejména s macechou. Vše vyvrcholilo odchodem otce v Kukuczkových 13 letech. Po dokončení osmiletky se přihlásil na Odborné učiliště pracovních záloh v Třinci, kde v letech 1958 až 1961 vystudoval obor hutník-ocelář.

Po absolvování prezenční vojenské služby nastoupil do zaměstnání v Třineckých železárnách. Po třech letech však byl kvůli svému vystoupení na celopodnikové schůzi propuštěn a odešel do Prahy. Dostal se do prostředí Divadla Orfeus, kde v letech 1967 až 1969 působil jako herec. V tomto prostředí se seznámil s jednou z vůdčích postav undergroundu, a to Egonem Bondym. Vzniklo tak mnohaleté přátelství.

Po Srpnu 68 se zapojil do odporu proti okupantům. V roce 1969 nastoupil na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze, studia však byl nucen přerušit. Přesídlil do Svitav, kde v letech 1970 až 1971 pracoval jako dělník v textilce Vigona. Následně se vrátil do Prahy a v letech 1971 až 1974 byl zaměstnaný jako ošetřovatel v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Při nočních službách opisoval a ve vlastní samizdatové edici Louč vydával díla Jaroslava Seiferta, Jana Skácela, Oldřicha Mikuláška, Anny A. Achmatovové či Egona Bondyho.

V roce 1974 se oženil s Lidmilou Řehákovou, farářkou Církve československé husitské, a přestěhovali se do Hostinného. V letech 1974 až 1976 tak Kukuczka pracoval jako ošetřovatel na interním oddělení Nemocnice ve Vrchlabí. Seznámil se s Václavem Havlem a několikrát byl hostem na Hrádečku. V roce 1976 byl s pomocí královéhradského biskupa Josefa Pochopa přijat jako kazatel pro náboženskou obec Vrchlabí.

V roce 1978 mu hrozila ztráta státního souhlasu pro výkon duchovenské služby kvůli svým kontaktům na underground, a proto byl raději přeložen do Hlinska v Čechách. O čtyři roky později se i se ženou přestěhoval do Ústí nad Orlicí a byl ustanoven kazatelem v Žamberku a Nekoři. Na konci 80. let dálkově dokončil bohoslovecká studia a v roce 1989 byl vysvěcen na kněze. Od stejného roku slouží v Žamberku a Nekoři jako farář Církve československé husitské.

Angažuje se v kulturním a duchovním životě v Ústí nad Orlicí, publikuje v regionálním tisku, organizuje literární pásma Putování za duší, stále vydává svá i cizí díla v edici Louč. V 90. letech začal dělat koláže. Aktivně se domluví polsky i rusky.[1][2]

V Listopadu 89 se aktivně zapojil do tehdejších událostí, vystoupil s projevem na orlickoústeckém náměstí, angažoval se v Občanském fóru. V komunálních volbách v roce 1994 byl zvolen jako nestraník za ODS zastupitelem města Ústí nad Orlicí.[3] Mandát obhájil jak ve volbách roku 1998 (nestraník za Sdružení nezávislých kandidátů), tak ve volbách roku 2002 (nestraník za Sdružení nezávislých a Občanského klubu pro město Ústí nad Orlicí).[4][5][6]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2004 kandidoval jako nestraník za SNK-ED v obvodu č. 46 – Ústí nad Orlicí. Získal 6,32 % hlasů a skončil tak na 5. místě.[7]

V červnu 2011 byl zvolen Poslaneckou sněmovnou PČR členem Rady Českého rozhlasu, získal 86 hlasů ze 171 možných.[8][9] V březnu 2017 se rozhodl obhajovat post člena Rady Českého rozhlasu[10], jelikož v červnu 2017 mu skončilo funkční období. V následné volbě však neuspěl.[11]

JINDRA, Martin: Samorost Erwin Kukuczka. Voknoviny, 2017, č. 14, s. 36–39.

JINDRA, Martin: Samorost Erwin Kukuczka a samizdatová edice Louč. In: Petráš, Jiří – Svoboda, Libor (eds.): Bezčasí. Československo v letech 1972–1977. ÚSTR a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, Praha 2018, s. 45–53.

KESSELGRUBEROVÁ, Ludmila: Stvořené a tvořené. (Nejen) Výtvarný svět Erwina Kukuczky. Klub přátel umění Ústí nad Orlicí, Ústí nad Orlicí 2009.

KUKUCZKA, Erwin: Z mého kalicha I. Louč, Ústí nad Orlicí 2005.