Ernst Neufert

Ernst Neufert (15. března 190023. února 1986) byl německý architekt významně působící především v předválečném Německu. Byl členem avantgardní výtvarné školy Bauhaus a je znám především jako autor světoznámé publikace Navrhování staveb (Bauentwurfslehre. Handbuch für den Baufachmann, Bauherren, Lehrenden und Lernenden).

Ernst Neufert
Narození15. března 1900
Freyburg (Unstrut)
Úmrtí23. února 1986 (ve věku 85 let)
Rolle
Alma materBauhaus
Povoláníarchitekt a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelTechnická univerzita Darmstadt
Oceněnívelkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
doctor honoris causa Innsbrucké univerzity
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
DětiPeter Neufert
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
E. Neufert: Abbeanum - Jena

Život

Mládí a studia

Narodil se 15. března roku 1900 ve Freyburgu. Jako sedmnáctiletý zedník, tehdy již s pětiletou praxí, se přihlásil na výmarskou stavební školu (Baugewerbeschule). Jeho tehdejší učitel ho doporučil v roce 1919 Walteru Gropiovi jako jednoho z prvních studentů Bauhausu. Studia ukončil v roce 1920 a spolu s expresionistickým architektem Paulem Linderem (1897-1968) se vydal na roční studijní cestu po Španělsku, kde se zabýval kreslením středověkých chrámů. V Barceloně se seznámil s Antoniem Gaudím, jehož architektura na mladého studenta hluboce zapůsobila. Neufert později v Německu horlivě obhajoval Gaudího dílo. Po návratu ze Španělska v roce 1921 opět působil v Bauhausu, aby se stal vedoucím architektem v Gropiově ateliéru, uznávaném výtvarném studiu tehdejší Výmarské republiky.

Předválečné působení v Bauhausu

V roce 1923 se seznámil s malířkou Alicí Spies-Neufertovou, někdejší studentkou významných členů Bauhasu Georga Mucheho a Paula Kleea, a v roce 1924 se s ní oženil. Společně měli čtyři děti (Peter, Christa, Ingrid a Ilas).

O dva roky později v roce 1925 úzce spolupracoval s Gropiem na realizaci nových budov Bauhausu v Desavě a na stavbě soukromých sídel zmíněných mistrů Bauhasu Mucheho, Kleea a Vasilije Kandinského. V roce 1926 se vrátil do Weimaru, kde učil na Vysoké škole stavební (Bauhochschul)), známé také jako "druhý Bauhaus", pod profesorem Otto Bartingem. Mezi léty 1928 a 1930 zrealizoval množství staveb mezi něž patří např. Mensa na Cestě filozofů (Philosophenweg) a akademické pracoviště při vysoké škole v Jeně známé jako Abbeanum.

Nástup nacismu

Je rovněž autorem návrhu svého soukromého rodinného sídla v Gelmerondě poblíž Výmaru, jež zrealizoval v roce 1929 a které je dnes sídlem Neufertovy nadace (v současné době je rovněž museem výtvarného umění). Po uzavření Vysoké školy stavební (Bauhochschule) nacisty v roce 1933, se přestěhoval do Berlína, kde rok pracoval v soukromé výtvarné škole Johanna Ittena, který byl v roce 1934 rovněž nucen školu uzavřít.

Velmi brzo, již v době svých studií, pocítil nutnost racionalizace stavebně-technického procesu navrhování budov a potřebu normovaných pravidel.

V roce 1934 se stal stálým architektem Lužických skláren (Vereinigte Lausitzer Glaswerke). Je autorem návrhu soukromého sídla jejich ředitele Dr. Kindta (s barevnými vitrážemi Charlese Crodela) a množstvím domů, kanceláří a továrních budov v Bílé vodě (Weißwasser), Černicích (Tschernitz) a Kamenci (Kamenz). Ve stejné době začal pracovat své knize v českém překladu známé jako Navrhování staveb (Bauentwurfslehre. Handbuch für den Baufachmann, Bauherren, Lehrenden und Lernenden), kterou publikoval o dva roky později v dubnu roku 1936. Kniha se stala v průběhu následujících let stěžejním dílem celosvětové architektonické tvorby a obecně uznávanou normou v procesu navrhování budov. Je odkazována ve velkém množství stavebně-výtvarné literatury a v dnešní době je s drobnými úpravami přeložena do osmnácti jazyků včetně češtiny.

V roce 1936 odcestoval do New Yorku na pozvání Franka Lloyda Wrighta, kde zaznamenal velký úspěch s prvním vydáním své knihy. Po návratu do Berlína začal připravovat druhé vydání. Státní podpora jeho studia ho přiměla zůstat v Německu. V roce 1939 ho Albert Speer přiměl ke spolupráci na standardizaci německé průmyslové architektury a jmenoval ho vedoucím skupiny, která se danou problematikou zabývala.

Poválečná výtvarně-technická činnost

Po 2. světové válce byl jmenován profesorem hesenského vysokého učení technického v Darmstadtu. V roce 1953 si otevřel vlastní kancelář Neufert und Neufert spolu se svým synem Petrem a realizoval množství průmyslových projektů.

Zemřel v roce 1986 v Bugneaux-sur-Rolle ve Švýcarsku.

Dílo

  • Mensa am Philosophenweg v Jeně (1928-1930)
  • Abbeanum v Jeně (1929-1930)
  • Osobní sídlo a ateliér ve Výmaru-Gelmerondě (1929)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.