Antoni Gaudí

Gaudího návrhy jsou charakteristické jedinečnou osobitostí a důrazem na detail: velice často do svých plánů zahrnoval propracované mozaiky, vitráže, keramiku nebo tesařské a kovářské výrobky. Zároveň zavedl i nové techniky zpracování těchto materiálů, jako například metodu trencadís, tvorbu barevných mozaik z keramických střepů.

Antoni Gaudí byl součástí katalánského modernistického hnutí, které dosahovalo největšího vlivu na přelomu 19. a 20. století, v mnohém však klasické modernistické tendence přesahoval. Jeho styl byl inspirován přírodními tvary a orientálními technikami. Své složité návrhy málokdy kreslil na papír, mnohem raději tvořil propracované trojrozměrné modely staveb, jejich částí a složité výzdoby. Pro jeho tvorbu jsou typické parabolické oblouky a dokonalá konstrukční řešení ve spojení s originální uměleckou imaginací. Gaudí vynikal rovněž jako designer interiérů. Většinu svých budov zdobil osobně, od nábytku až po nejmenší detaily.

Jeho architektonická tvorba prošla zhruba třemi vývojovými stupni [1]

• orientální styl – inspirovaný maurskými památkami ve Španělsku a uměním Středního a Dálného východu. Na výzdobu používal keramické dlaždice s květy a listy, sloupy z cihel, maurské oblouky a věže. Patří sem např. Casa Vicens nebo Casa El Capricho.
• gotické období – vycházel ze středověkého gotického umění, ale s osobitým konstrukčním řešením založeným na znalosti fraktální geometrie. Funkci opěrných oblouků převzaly rozvětvené nakloněné pilíře. Je reprezentováno hlavně díly mimo Barcelonu, např. nerealizovaný projekt katolické mise v Tangeru, budovy v Astorze a Leónu.
• naturalisticko-secesní styl – zdokonalil svůj osobní styl inspirovaný organickými tvary přírody a nápaditou ornamentální výzdobou, strukturálním bohatstvím tvarů a objemů. Bylo zahájeno pracemi na Guellově parku.

Mnoho Gaudího projektů zůstalo nerealizovaných, jiné zakázky byly realizovány jen částečně.

Gaudího tvorba se dodnes těší oblibě široké veřejnosti a obdivu současných architektů. Chrám Sagrada Família, zatím stále ve výstavbě, je nejnavštěvovanější architektonickou památkou celého Španělska.[2] Mezi lety 1984 a 2005 bylo sedm Gaudího staveb připsaných na seznam světového dědictví UNESCO.

Gaudí se narodil roku 1852 v Reus jako páté dítě Francescovi Gaudímu i Serra (povoláním kovotepec) a jeho manželce Antonii Cornetové i Bertran. V dětství byl často nemocný. Po plicní infekci se u něho vyvinula revmatoidní artritida, následkem které občas ani nemohl chodit.

Školní docházku zahájil v obecné škole Rafaela Palaua. Brzy pak přešel do malé podkrovní školy založené Franciscem Berenguerem a od roku 1863 pak až do roku 1868 studoval v církevní škole Colegio de los Padres Escolapios. Ve škole byl průměrným žákem, jediný předmět, ve kterém vynikal, byla geometrie. Již od mládí byl zaujat přírodou, což se projevuje v jeho tvorbě v podobě balkónů připomínajících chaluhy (Casa Mila), sloupů připomínajících stromy (Güellův park) ap.

Roku 1869 odjel s bratrem do Barcelony, kde začal studovat na přírodovědecké univerzitě. Dne 24. října 1874 Gaudí úspěšně složil všechny předepsané zkoušky, a mohl tak začít se studiem architektury na Escola Provincial d'Arquitektura. 15. března 1878 pak získal diplom architekta.

V roce 1878 navrhl svůj první dům (Casa Vicens pro majitele cihelny Manuela Vicens y Montaner). Nesnaží se napodobit žádný jiný styl, je naprosto originální, kombinuje hrubý kámen s cihlami a keramickými dlaždicemi, inspiruje se maurským stylem a zároveň vytváří vlastní ornamenty. Klíčovým se stalo jeho setkání s člověkem jménem Eusebi Güell. Ten se stal jeho hlavním mecenášem[3] a díky němu vznikla mnohá jeho skvostná díla. V roce 1883 zahájil svůj vrcholný projekt, dosud nedostavěnou katedrálu Sagrada Família. V průběhu její stavby se zabýval i jinými díly, například Palácem rodiny Güellů, kde poprvé navrhoval i interiér, nebo Güellovým parkem, dodnes jedním z klenotů Barcelony. Od roku 1914 až do své smrti v roce 1926 se plně věnoval stavbě katedrály Sagrada Familia. Jeho posledním přáním bylo, aby byla postavena čistě z darovaných peněz. Proto se staví dodnes — předpokládaný rok dostavby má být rok 2026.

Žil samotářsky, značně asketicky a v naprosté oddanosti své umělecké práci, nikdy se neoženil. Dne 7. června 1926 utrpěl těžká zranění při srážce s tramvají, když se prý zahleděl na Sagradu Familiu – zemřel o tři dny později. Kvůli svému chudému oděvu byl považován za žebráka, identifikoval ho až kaplan chrámu Svaté rodiny Mosén Gil Parés. Pochován je v kryptě chrámu Sagrada Familia.

Byl vegetarián, ne ale z etických, jako spíše ze zdravotních důvodů, trpěl totiž silným revmatismem.

V současné době v katolické církvi probíhá proces Gaudího beatifikace.[4]

Dílo Antoniho Gaudího
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Španělsko Španělsko
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	i, ii, iv
Odkaz	320 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	1984 (8. zasedání)
Změny	2005

Následující přehled obsahuje nejdůležitější stavby, na kterých se Guadí podílel; nejedná se o kompletní seznam architektovy práce. Většina z nich se nachází v Barceloně. Sedm z těchto staveb figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

• Casa Vicens [p 1]
• Casa El Capricho, Comillas u Santanderu
• Colegio Teresiano
• Casa Calvet
• Krypta v Colònii Güell [p 1]
• Bellesguard
• Güellův park [p 1]
• Casa Batlló [p 1]
• Casa Milà [p 1]
• Sagrada Família [p 1]
• Palác Güell [p 1]
• Brána usedlosti Finca Miralles
• Katedrála Panny Marie (Palma de Mallorca) – spolupráce při rekonstrukci
• Biskupský palác v Astorze
• Casa de los Botines
• Güellovy vinné sklepy

• 
  Sagrada Familia
• 
  Palau Güell
• 
  Casa Vicens
• 
  El Capricho
• 
  Güellův park