Ernst Messerschmid

Ernst Messerschmid pochází z Reutlingenu v Bádensku-Württembersku, absolvoval technické lyceum ve Stuttgartu, poté (v letech 1967–1972) studoval fyziku na univerzitách v Tübingenu a Bonnu, absolvoval roku 1972. Od roku 1972 pracoval v CERNu v Ženevě. Roku 1975 krátce pracoval v Brookhavenské národní laboratoři (Brookhaven National Laboratory) v New Yorku. Poté byl výzkumným asistentem na Univerzitě Freiburg, kde obhájil doktorát (téma práce bylo Délková nestabilita paprsku relativistických protonů v synchrotronu (Longitudinal Instabilities of Relativistic Proton Beams in Synchrotrons). Od roku 1977 působil jako výzkumník v DESY (Deutsches Elektronen-Synchrotron) v Hamburku. Roku 1978 přešel do Institutu komunikačních technologií německé kosmické agentury DLR v Oberpfaffenhofenu, zde pracoval na satelitních systémech navigace a satelitních záchranných systémech.[1][2]

Zleva Wubbo Ockels, Ernst Messerschmid a Reinhold Furrer, tři Evropané na palubě raketoplánu Challenger při misi STS-61-A, 18. prosince 1984.

Roku 1977 se přihlásil do náboru Evropské kosmické agentury (ESA) na let Spacelab 1, prosadil se mezi pět německých finalistů, ale vybrán nebyl. V prosinci 1982 byli dva z německých finalistů náboru – Reinhard Furrer a Ernst Messerschmid určeni pro let v rámci dvoustranného americko-německého programu Spacelab D-1, mise nakonec obdržela označení STS-61-A.[1]

Do vesmíru vzlétl v raketoplánu Challenger 30. října 1985, přistál po 7 dnech a 44 minutách letu 6. listopadu. V osmičlenné posádce byli tři evropští specialisté pro užitečné zatížení – Messerschmid, Furrer a nizozemský astronaut Wubbo Ockels, kteří se soustředili na experimenty v laboratorním modulu Spacelab D-1.[3]

Od roku 1986 byl profesorem a ředitelem Institutu vesmírných systémů Univerzity Stuttgart (Instituts für Raumfahrtsysteme Universität Stuttgart).[2] V letech 1988–1992 vedl skupinu přípravy německých a evropských astronautů a předsedal komisi pro výběr německých astronautů.[1] Současně zastával v letech 1990–1992 funkci děkana fakulty letectví a kosmonautiky Univerzity Stuttgart, od roku 1996 byl na téže univerzitě dva roky prorektorem pro výzkum a technologie. Od ledna 2000 do roku 2004 zastával funkci ředitele Střediska evropských astronautů v Kolíně nad Rýnem. Poté se vrátil k výuce na Institutu vesmírných systémů.[2]