Wubbo Ockels

Wubbo Ockels se narodil v nizozemském Almelu, dětství prožil v Groningenu. Roku 1973 dokončil studia matematiky a fyziky na Univerzitě v Groningenu. Poté pracoval v groningenském Institutu nukleárních urychlovačů (Kernfysisch Versneller Instituut / Nuclear Physics Accelerator Institute), zde roku 1978 obhájil disertaci a získal titul Ph.D.[1][2]

Roku 1977 se přihlásil do prvního náboru astronautů Evropské kosmické agentury (ESA), v srpnu 1977 postoupil mezi pětici nizozemských finalistů a v květnu 1978 byl zařazen mezi úspěšnou trojici prvních astronautů ESA (Ockels, Ulf Merbold a Claude Nicollier).[1] Budoucí astronauti zahájili výcvik v Evropě i Spojených státech, společnou přípravu s astronauty 9. náboru NASA v letech 1980–1981 Ockels završil získáním kvalifikace letového specialisty.[1]

Zleva Wubbo Ockels, Ernst Messerschmid a Reinhard Furrer, tři Evropané na palubě raketoplánu Challenger při misi STS-61-A, 18. prosince 1984.

Při letu evropské laboratoře Spacelab při misi STS-9 v listopadu–prosinci 1983 byl náhradníkem Ulfa Merbolda.[2] V únoru 1985 byl zařazen do posádky letu STS-61-A.[1] Do vesmíru vzlétl v raketoplánu Challenger 30. října 1985, přistál po 7 dnech a 44 minutách letu 6. listopadu. Společně s německými astronauty Reinhardem Furrerem a Ernstem Messerschmidem se během letu soustředil na experimenty v laboratorním modulu Spacelab D-1.[3]

Po letu odešel z oddílu astronautů ESA. Pracoval ve výzkumném a technologickém středisku ESA v Noordwijku (ESTEC, European Space Research & Technology Center), podílel se na vývoji modulu Columbus.[1] Později vedl vzdělávací úřad střediska ESA taméž. Současně začal přednášet na Technologické univerzitě v Delftu v oboru letectví a kosmonautky. Roku 2003 odešel z ESA a soustředil se na výuku na univerzitě.[2]

Wubbo Ockels byl ženatý, měl dvě děti.[2]

Roku 2008 prodělal operaci, byl mu odebrán rakovinný nádor na ledvinách, po pěti letech se mu rakovina ledvin vrátila a 18. května 2014 zemřel na komplikace s ní spojené.[4]