Ernst Johann Herring

Narodil se v Tennenlohe u Norimberku. Do Rakouska přišel na pozvání svého brněnského strýce Jana rytíře Herringa (1758–1836)[3], který ho adoptoval. Nedlouho po strýcově smrti převzal Ernst Johann vedení jeho firmy. Podílel se taky na zakládání brněnské plynárny.[1]

Hrobka rodiny Herringů, Ústřední hřbitov v Brně (přesunuta sem ze starého městského hřbitova roku 1892)

Podle údajů z roku 1864 působil jako velkoobchodník. Měl rytířský titul.[4] Ten mu byl udělen v prosinci 1849 a zároveň získal Císařský rakouský řád Leopoldův. Od října 1867 byl svobodný pán (baron). Byl prezidentem brněnské obchodní a živnostenské komory. Podílel se na zakládání železárenského podniku v Božím Požehnání u Rosic (Zastávka u Brna) a brněnsko-rosické dráhy, jejímž ředitelem byl.[1][2]

Zapojil se i do vysoké politiky. V zemských volbách 1861 se stal poslancem Moravského zemského sněmu, za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno. Mandát zde obhájil v zemských volbách v lednu 1867 i zemských volbách v březnu 1867. Rezignoval 1. dubna 1867, později ale zasedl za kurii velkostatkářkou, II. sbor. Za ni byl opětovně zvolen i v zemských volbách 1870.[5] Byl předsedou sněmovního finančního výboru.[1]

Od ledna 1869 zasedal i jako doživotní člen Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[1][2]

Zemřel v říjnu 1871 ve věku 55 let.[2] Příčinou úmrtí byla mrtvice.[1] Tělo bylo pak uloženo v rodinné hrobce na starém brněnském městském hřbitově. Novogotickou stavbu navrhl architekt Josef Fuss, stavbu realizoval Franz Praster z Vídně. Ten byl roku 1883 zrušen a celá hrobka byla roku 1892 přesunuta na Ústřední hřbitov v Brně.