Brněnsko-rosická dráha

Stanice Zastávka u Brna

Žádost o koncesi byla odeslána již v roce 1851 a byla udělena císařem Františkem Josefem I. v roce 1854. Terén byl nenáročný, trať tak mohla být otevřena v roce 1856. Již před udělením koncese si však podnikatelství zajistilo u těžařů, že veškeré uhlí bude přepravováno právě po této trati.

Společnost se zaměřovala především na přepravu uhlí a osobní doprava stála až na druhém místě. Vozový park tvořilo zpočátku 90 vozů pro přepravu uhlí a jen 6 vozů osobních. V roce 1866 se park nákladních vozů rozšířil na stovku, zatímco osobních vozů zůstávalo stejně. V roce 1861 společnost požádala o rozšíření sítě o dalších pět kilometrů do Zbýšova a o přestavbu navazujících vleček z koněspřežného na lokomotivní provoz.

V pozdějších letech způsobovala firmě starosti konkurence ostravského černého uhlí a koksu. Oslavanský revír byl též rozsahem malý a neumožňoval další rozvoj těžby. V této době se však již trať ocitla v zájmové sféře tehdejšího dopravního gigantu Rakouské společnosti státní dráhy (StEG). Ta se pomocí tratě BRE snažila spojit dvě části své sítě, které doposud nebyly spojeny a mezi nim se nacházela síť konkurenční Severní dráhy Ferdinandovy. StEG si nejprve v roce 1870 trať za výhodných podmínek pronajala, neboť toho roku využila úsek z Brna do Střelic jakožto pokračování své nové tratě z Vídně. V roce 1879 StEG celou společnost odkoupila.

V 80. letech 19. století byla trať bývalé Brněnsko-rosické dráhy využita i pro trasování Českomoravské transverzální dráhy. Roku 1886 byl postaven její úsek z Okříšek do Zastávky, kde se napojil na trať Brno–Zastávka, čímž se trať bývalé Brněnsko-rosické dráhy stala součástí spojení mezi Brnem a Jihlavou.