Epos o Gilgamešovi (oratorium)

Originál textu eposu

Epos o Gilgamešovi pochází z dob počátku Babylónie, postupně se šířil po mnohá staletí ústním podáním a tím vzniklo více verzí. Nejznámější písemný zápis tohoto sumerského eposu byl objeven na známých 12 novoasyrských tabulkách z asi 7. století př. n. l., z období konce této říše. Epos se dochoval i v jiných verzích (chetitskou rozluštil český orientalista Bedřich Hrozný) a ve své době měl vliv na další, často mnohem závažnější literární díla vzniklá později, včetně Bible. Je to nejstarší dochovaná slovesná památka lidstva.

Skladba, jejíž provedení trvá 50 minut, má tři části:

1. Gilgameš
2. Smrt Enkiduova
3. Vzývání (Invokace)

Dílo vzniklo na popud dirigenta Paula Sachera a je věnováno jeho ženě Maje Sacherové. Skladba měla pod jeho dirigováním premiéru 23. ledna 1958 v Basileji ve Švýcarsku.

Bohuslav Martinů použil při kompozici svého díla anglický překlad z asyrštiny, který roku 1930 dokončil britský archeolog Reginald Campbell Thompson.

• Úvodní část skladby vypráví o všemocném a nelítostném Gilgamešovi, vládci Uruku, a o stvoření přírodního muže Enkidua. Ten žije pospolu se zvěří do doby než je sveden nevěstkou, ta jej odvádí do Uruku aby se jako sok postavil Gilgamešovi.
• Ve druhé části skladby se Gilgameš a Enkidu po vzájemném měření sil stanou přátelé. Bohužel Enkidu z vůle bohů onemocní a umírá.
• Závěrečná část díla popisuje, jak Gilgameš vyvolá Enkiduova ducha. Oba přátelé pak spolu vedou filosofický dialog o pozemském a posmrtném životě, přičemž mocný vládce a tyran zpytuje své svědomí.

Zpracování toho díla je považováno za geniální. Výbornému výsledku zajisté napomohla i skutečnost, že Bohuslav Martinů se velmi zajímal o hudební formy raného baroka, kdy obdobná témata byla často zhudebňována. Uplatnění recitace zde není jen podání pomocné ruky posluchači, ale umocňuje citlivě a vkusně vlastní příběh. Je patrno, že autor musel nelehký text dlouho studovat.

Nice, Mont Boron

Toto dílo bylo napsáno počátkem roku 1955, kdy autor žil ve francouzském Nice a prožíval produktivní období ve kterém vytvářel hudební díla, kterými se svým "českým" laděním vracel do staré vlasti. Je pozoruhodné, že právě tehdy dokázal zkomponovat monumentální skladbu, na základě tajemné a vzrušující prastaré předlohy, v jejíž melodii nejsou žádné připomínky "češství". Za pár měsíců po Eposu o Gilgamešovi dohotovil ryze "českou", na opuštěnou vlast vzpomínající kantátu Otvírání studánek.

Nejznámější nahrávka Eposu o Gilgamešovi je z roku 1976, kdy byl nahrán Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a Pražským filharmonickým sborem a sólisty za řízení Jiřího Bělohlávka. Nově ji vydal na CD Supraphon v roce 2007.

V roce 2014 vyšlo oratorium Epos o Gilgamešovi jakožto první svazek Souborného vydání děl Bohuslava Martinů ve vědecko.kritické edici Aleše Březiny (Institut Bohuslava Martinů).[1] Skladbu vydalo vydavatelství Bärenreiter, svazek získal v roce 2016 na Hudebním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem cenu Německé asociace hudebních vydavatelů (Deutscher Musikverleger-Verband) German Music Edition Prize (Best Edition) za nejlepší hudební vydání, porota vybírala z 74 publikací.[2]