Scuol

Historický letecký pohled na městečko

Při vykopávkách v roce 1963 byly na kostelním návrší objeveny nejstarší pozůstatky osídlení, které byly datovány do doby bronzové, cca 1 500 let před naším letopočtem. Vykopávky roku 1970 přinesly důkazy o pravděpodobně karolinském kostele, který v roce 1258 vyhořel. Na počátku 16. století románská stavba zchátrala a v roce 1516 byl dokončen současný gotický kostel. Kolem roku 1530 konvertoval sbor k protestantismu. Od roku 1621 směly ženy sedět na pravé straně kostela, protože se podílely na obraně vesnice proti útoku Aloise Baldirona.

Ve Scuolu založil Eberhard von Tarasp v roce 1089/96 původní klášter opatství Marienberg v horním Vinschgau, kam byl roku 1146 přenesen zaniklý klášter.

V roce 1622 se dolní Engadin stal opět habsburským poddanským územím výměnou za nájemní smlouvu. Po nepokojích v Graubündenu byla oblast dvěma smlouvami s Rakouskem v letech 1649 a 1652 vykoupena a přešla tak definitivně pod nadvládu Švýcarů.

Historii, tradice a folklór regionu Dolní Engadin mapuje Muzeum dolního Engadinu (Museum dʼengiadina bassa), které sídlí v domě na jižním konci náměstí Plaz.[2]

Historické centrum Scuolu

Scuol je hlavním městem dolního Engadinu a leží na řece Inn. S rozlohou 439 km² je co do rozlohy největší obcí Švýcarska.[1] Hlavním úředním jazykem zde je, stejně jako v celém dolním Engadinu, rétorománština (dialekt Vallader), ale menšinově se zde mluví také německy. Obec se dělí na horní (Scuol Sura) a dolní část (Scuol Sot). Již několik let se neustále rozrůstá oblast Schinnas a Crastuoglia nad městským silničním obchvatem, která je oblíbená díky své poloze na slunném svahu.

Scuol leží uprostřed tzv. dolnoengadinského okna, což je geologicky významná erozní mezera v jinak plynopropustném souvrství rul a žul. V oblasti tohoto „okna“ mohou plyny ze zemského nitra pronikat puklinami a měkkými břidlicemi vzhůru, mísit se s podzemní vodou a vytváří tak více než 25 minerálních pramenů, které se v okolí obcí Scuol, Vulpera a Tarasp využívají jako léčivé. Minerální voda vyvěrá z mnoha scuolských studní, alkalických Glauberových nebo Epsomských solných pramenů a pramenů železité kyseliny, jejichž zažívací účinky znali již staří Římané. Mezi těmito prameny je také nejminerálnější Glauberův slaný pramen v Evropě s názvem „Luzius“ a celkovou mineralizací 17 g/l.

Mnohé z těchto minerálních pramenů obsahují přírodní kyselinu uhličitou. Veřejné kašny jsou obvykle vybaveny dvěma vodovodními kohoutky; z jednoho teče normální pitná voda a z druhého sycená minerální voda.

Nejvyšší bod Scuolu se nachází v nadmořské výšce 3 312 metrů (hora Piz Buin), která patří pod vesnici Guarda. Nejnižším bodem s nadmořskou výškou 1 099 metrů je hostinec Inn u Tramblai ve vesnici Sent.

Železniční stanice Scuol-Tarasp s vlakem Rhétské dráhy

Scuol je konečnou stanicí železniční trati Bever – Scuol-Tarasp, vedoucí údolím Engadin. Trať provozuje Rhétská dráha. Vlaková stanice ve Scuolu je nejvýchodnější železniční stanici ve Švýcarsku.

Silniční spojení je zajištěno kantonální hlavní silnicí č. 27 (Svatý Mořic – Scuol – Rakousko), vedoucí obchvatem okolo centra obce se dvěma sjezdy do jejího centra.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scuol na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Scuol na Wikimedia Commons
• (německy) – oficiální stránky