Emil Erlenmeyer

Richard August Carl Emil Erlenmeyer (28. června 1825, Wiesbaden – 22. ledna 1909, Aschaffenburg) byl německý chemik. Chemii vystudoval na univerzitách v Giessenu a v Heidelbergu. Byl žákem Justuse von Liebiga a Augusta Kekulého. V letech 1868-1883 byl profesorem chemie na Technické univerzitě Mnichově. Společně s Robertem Bunsenem napsal vlivnou studii o hnojivech. V roce 1865 objevil kyselinu isomáselnou. Roku 1860 vynalezl kónickou baňku se zúženým hrdlem (tzv. Erlenmeyerova baňka neboli „erlenka“).[1] Patřil k prvním chemikům, kteří přijali strukturní vzorce založené na valencích. Navrhl strukturu dvou spojených benzenových jader naftalenu. Roku 1880 definoval tzv. Erlenmeyerovo pravidlo.[2]

Emil Erlenmeyer
Narození	28. června 1825 Wehen
Úmrtí	22. ledna 1909 (ve věku 83 let) Aschaffenburg
Národnost	Němci
Alma mater	Univerzita Giessen Univerzita Heidelberg Technická univerzita Mnichov
Povolání	chemik, vysokoškolský učitel a farmaceut
Zaměstnavatelé	Technická univerzita Mnichov Univerzita Heidelberg
Děti	Friedrich Gustav Carl Emil Erlenmeyer
Příbuzní	Hans Erlenmeyer (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.