Emanuel Filibert Savojský

Emanuel Filibert Savojský italsky Emanuele Filiberto di Savoia (* 22. června 1972 Ženeva) je člen italské královské dynastie savojských a švýcarský herec a producent.

Emanuel Filibert Savojský
Úplné jméno Emanuele Filiberto Umberto Reza Ciro René Maria di Savoia
Tituly kníže piemontský(sporný)
kníže benátský (sporný)
Narození 22. června 1972 (49 let)
Ženeva
Manželka Clotilde Courau
Potomci Vittoria Savojská
Luisa Savojská
Dynastie Savojští
Otec Viktor Emanuel Savojský
Matka Marina Doriová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se jako syn Viktora Emanuela Savojského a jeho ženy Mariny Ricolfi Doria v Ženevě, kde jeho rodiče žili v exilu. Je vnukem italského krále Umberta II. Při křtu dostal jméno Emanuele Filiberto Umberto Reza Ciro René Maria di Savoia. Jako nejstarší syn přímé linie savojské dynastie je Emanuel Savojský po svém otci prvním v pořadí v následnictví hlavy dynastie. Stejně jako jeho rodiče žije ve švýcarském exilu. První návštěva Itálie mu byla umožněna až na konci roku 2002.[1]

Jeho třetí jméno Umberto , následované jmény Ciro a Reza, (jako pocta přátelství Savojských s perským šáhem Muhammad Rezá Pahlaví, jehož synem je Kýros Rezá Pahlaví. Křtu svého vnuka se účastnil Umberto II., který však jméno svého děda, které se od sjednocení Itálie střídalo z generace na generaci se jménem Vittoria Emanuela. Přesto vnuka jmenoval knížetem piemontu, kterým sám zastával do převzetí italské koruny. Tyto skutečnosti podle některých poukazují na snahu Umberta II. o usmíření rodiny, aniž by přitom považoval narození Emanuela Filiberta za významné z dynastického hlediska. Naopak pro samotného Emanuela Filiberta, který v době křtu obdržel titul benátského prince, byla účast děda při udílení svátosti jasným dynastickým znamením a také uznáním sňatku jeho rodičů ex post.

Soukromý život

Dne 25. září 2003 se v Římě oženil s francouzskou herečkou Clotilde Courau. Obřad se konal v bazilice Santa Maria degli Angeli e dei Martiri, v místě svatby svého pradědečka z otcovy strany. Spolu mají dvě dcery.

Emanuel Filibert po absolvování vysoké školy studoval ještě na Ženevské univerzitě.[2]

Otázka následnictví

Jako syn Viktora Emanuela Savojského, následníka italského trůnu, se stává příštím v pořadí následnictví v rámci savojské dynastie, čímž zároveň vzniká dynastický nárok na pořadí následnictví italského trůnu v mužské linii. Tento nárok je však předmětem sporů ohledně následnictví kvůli jeho narození mimo italské území. Důvodem byl dlouholetý nesouhlas krále Umberta II. se sňatkem syna Viktora Emanuela s Marinou Ricolfi Dorií, který se nakonec odehrál bez ohlášení.

Dočasné ustanovení italské ústavy mu jako mužskému následníkovi dynastie Savojských, zakazovalo vstup na italskou půdu. Emanuel Filibert se však virtuálně přiblížil v letech 1995-96 jako stálý host v oblíbeném sportovním televizním pořadu italské televize „Quelli che il calcio“.

Rodokmen

 
 
 
 
 
Umberto I. Italský
 
 
Viktor Emanuel III.
 
 
 
 
 
 
Markéta Savojská
 
 
Umberto II. Italský
 
 
 
 
 
 
Nikola I. Petrović-Njegoš
 
 
Elena Černohorská
 
 
 
 
 
 
Milena Vukotić
 
 
Viktor Emanuel Savojský
 
 
 
 
 
 
Filip Belgický
 
 
Albert I. Belgický
 
 
 
 
 
 
Marie Hohenzollernská
 
 
Marie Josefa Belgická
 
 
 
 
 
 
Karel Teodor Bavorský
 
 
Alžběta Gabriela Bavorská
 
 
 
 
 
 
Marie Josefa Portugalská
 
'Emanuel Filibert Savojský'
 
 
 
 
 
Francesco Ricolfi Doria
 
 
Giuseppe Ricolfi Doria
 
 
 
 
 
 
Éveline Claparède
 
 
René Italo Ricolfi Doria
 
 
 
 
 
 
Luigi Pianzola
 
 
Victorina Pianzola
 
 
 
 
 
 
Luisa
 
 
Marina Ricolfi Doria
 
 
 
 
 
 
Augusto Benvenuti
 
 
Eugenio Benvenuti
 
 
 
 
 
 
Marina Preziosi
 
 
Iris Amalia Benvenuti
 
 
 
 
 
 
Antonio Ferrari
 
 
Anna Ferrari
 
 
 
 
 
 
Luisa
 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emanuele Filiberto di Savoia na italské Wikipedii.

  1. Kromě švýcarského. www.adnkronos.com [online]. [cit. 02-09-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31-01-2009.
  2. Oficiální životopis Emanuela Filiberta. savoia.blastness.com [online]. [cit. 02-09-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-08-2011.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.