Emanuel Purkyně

Emanuel Purkyně (17. prosinec 1831 Vratislav – 23. květen 1882 Bělá pod Bezdězem[1]) byl český botanik, meteorolog a středoškolský profesor.

Dr. Emanuel Purkyně
Emanuel Purkyně, fotografie z roku 1868
Narození17. prosince 1831 nebo 1832
Vratislav
Prusko Prusko
Úmrtí23. května 1882
Bělá pod Bezdězem
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníbotanik, pedagog, přírodovědec, meteorolog a učitel
DětiOtokar Purkyně
RodičeJan Evangelista Purkyně a Julie Purkyně-Rudolphi
PříbuzníKarel Purkyně (bratr)
Karl Asmund Rudolphi (děd)
Josef Jindřich Purkyně (strýc)
Cyril Purkyně (synovec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se ve Vratislavi jako syn Jana Evangelisty Purkyně působícího v té době na vratislavské univerzitě; v roce 1835 mu zemřela matka a otec vychovával syny Emanuela a Karla sám.[2] Jan Evangelista Purkyně byl v roce 1850 povolán na pražskou univerzitu.

V Praze studoval Emanuel Purkyně na lékařské (1852–1854)[3] a filozofické (1855)[3] fakultě.[4]

Praha

Koncem roku 1852 byl přijat jako přispívající člen do Společnosti Českého Musea[5] (dnes Národní muzeum v Praze). V prosinci roku 1854 se stal asistentem botanického oddělení Musea království českého (dnes Národní muzeum v Praze) s povinností starat se o botanickou sbírku a 1. prosince 1857 se stal kustodem této sbírky.

V roce 1858 se stal suplentem na novoměstském gymnáziu a roku 1861 (nebo 1857)[6] získal titul doktora filosofie.[3][4]

Bělá pod Bezdězem

V Museu království českého působil až do roku 1860[6] nebo 1861[7], kdy byl povolán coby středoškolský profesor na Českou lesnickou školu (Böhmische Forstschule) v Bělé pod Bezdězem, kde založil arboretum se třemi sty druhy stromů a keřů[4] a botanickou zahradu se stejným počtem bylin.[3]

Roku 1878 dal podnět Českému lesnickému spolku pro zbudování dešťoměrné sítě v Čechách s lesnickou školou v Bělé jako centrálním ústavem, a sám zpracovával a zveřejňoval výsledky měření ze 740 (z jeho iniciativy zbudovaných)[3] měřících stanic. Lesnický spolek odmítl tuto činnost honorovat.[4] Dopis kritizující předsedu Lesnické jednoty knížete Schwarzenberga se dostal do knížecích rukou, který dal z pozice člena představenstva Lesnického školského spolku Emanuela Purkyně penzionovat.[4] K tomu se připojily další problémy, zejména nezískání místa profesora přírodních věd na české univerzitě v Praze vzniklé rozdělením Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1882.[8]

V komplikované životní situaci Purkyně 23. května 1882 v 50 letech[1] spáchal sebevraždu[8] požitím jedu.[4] V matrice uvedena jako příčina smrti mrtvice.[1]

Pochován byl na hřbitově u farního kostela v Bělé pod Bezdězem.[4]

Rodinný život

Emanuel Purkyně byl ženat s Emilií, rozenou Braunovou (* 1832). Jejich první syn Otokar zemřel předčasně (1857–1858). Dcera Julie (* 1859) se v Hradci Králové stala majitelkou soukromé školy moderních jazyků.[9]

V Bělé se mu roku 1861 narodil syn Otakar Václav Kajetán,[10] pozdější primář lounské nemocnice.[8] Spolu se synem Otakarem byl Purkyně dobrodincem bělské klášterní školy.[11]

Dílo

Ve svých vědeckých pracích se zabýval botanickou geografií.[4] Jeho nejrozsáhlejší práce o určování konifer mikroskopickou metodou a účinku stanoviště na utváření pletiva listů, na které pracoval do roku 1875, nebyla vydána, rukopis se nezachoval, a pozůstatkem bylo jen několik stovek mikroskopických preparátů.[4]

Publikoval v časopisech Allgemeine Forst- und Jagdzeitung, Archiv für Zoologie, Forstliche Blätter, Lotos, Květy, Národní listy, Oesterreich. Jagd- und Naturkunde, Věstník Královské české společnosti nauk, Zeitschrift für Forst- und Jagdwesen a Živa.[3]

Památka

Odkazy

Reference

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. POKORNÁ-PURKYŇOVÁ, Růžena. Z dětství Karla Purkyně. S. 1–2. Lidové noviny [online]. 1934-03-13 [cit. 2021-07-05]. S. 1–2.
  3. BENEŠ, Luděk. Osobnosti Mladoboleslavska. [s.l.]: Muzeum Mladoboleslavska, 2009. S. 172.
  4. MÜLLER, Josef. Bělské hřbitovy II. Osobnosti. Bělá pod Bezdězem: Městská kulturní zařízení Bělá pod Bezdězem, 2017. 91 s. S. 14–19.
  5. Časopis českého Museum. Praha: České museum, 1852. S. 177.
  6. Národní album. Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých. Praha: Jos. R. Vilímek, 1899. S. 339.
  7. NEBESKÝ, Václav, Bolemír. Dějiny Musea království českého. Praha: Museum království českého, 1868. Dostupné online. S. 150-151.
  8. HOFFMAN, Zdeněk. Malá galerie známých rodáků a někdejších obyvatel Bělé. Bělá pod Bezdězem: Kulturní a společenské středisko v Bělé pod Bezdězem, 1998. S. 18–19.
  9. Soupis pražských obyvatel: Purkyně Emanuel [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
  10. Matriční záznam o narození a křtu
  11. Záznam v kronice klášterní školy v Bělé pod Bezdězem

Literatura
  • BÍLEK, Karol; OULEHLOVÁ, Dana. Emanuel Purkyně, 1831-1882 : písemná pozůstalost. Praha: Literární archív Památníku národního písemnictví, 1988.
  • POKORNÁ-PURKYŇOVÁ, Růžena. Život tří generací : vzpomínky na velké Purkyně. Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1944.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.