Emanuel Ondráček

Po získání výučního listu v oboru strojní zámečník ve strojírně Matěj Chábek v Letovicích[6] studoval na Vyšší průmyslové škole strojnické v Brně[7]. Po maturitě v roce 1953 pokračoval ve vzdělávání na strojní fakultě Českého vysokého učení technického v Praze[7], kde v roce 1958 absolvoval s vyznamenáním[8]. Následně nastoupil jako asistent u profesora Aloise Farlíka na tehdejší Katedře technické mechaniky, pružnosti a pevnosti Fakulty strojní VUT[7]. V stejném roce se také oženil[9]. V roce 1959 přešel do podniku ŽĎAS[6], kde pracoval jako konstruktér tvářecích strojů a později jako výzkumný pracovník podnikového výzkumného střediska[7]. Od roku 1963 působil ve Výzkumném ústavu tvářecích strojů a technologie tváření, nejprve jako vědecký pracovník a později jako vedoucí výpočtového oddělení[8]. V roce 1964 úspěšně zakončil externí aspiranturu[6] a získal titul kandidáta věd. V roce 1966 obhájil habilitační práci Podmínky plasticity při statickém zatěžování a nastoupil jako docent zpět na Katedru technické mechaniky, pružnosti a pevnosti FSI VUT[7]. V letech 1969-1970 absolvoval roční pobyt[8] na Albertské univerzitě v Kanadě[6] u profesora J.B. Haddowa[7][10]. Po návratu mu bylo z politických důvodů zakázáno učit, byl přeřazen na pozici vědeckého pracovníka[7] a jeho doktorská disertační práce, kterou podal před odjezdem do Kanady, byla odložena[3]. V následujících letech se věnoval vědecko-výzkumné činnosti, přičemž se postupně stal řešitelem dvou státních výzkumných projektů koordinovaných Ústavem termomechaniky Československé akademie věd v Praze[7][8]. V 80. letech souběžně působil ve Výzkumném ústavu strojírenském a metalurgickém v Ostravě[7].

Na pozici docenta se vrátil v roce 1978[7]. V roce 1990 byl jmenován profesorem pro obor mechanika a v letech 1991-1994 byl rektorem VUT v Brně[3]. V září 1993 byl pověřen funkcí náměstka ministra školství mládeže a tělovýchovy České republiky pro vysoké školy a vědu. Po odchodu z této funkce v roce 1997 působil až do roku 2012[3] jako poradce na rektorátu VUT v Brně[6].

Za původní práce v oblasti tváření vysokými rychlostmi obdržel společně s profesorem Aloisem Farlíkem státní cenu Klementa Gottwalda (1970)[11][12]. Dále mu byla udělena Zlatá medaile VUT (1996)[5], Zlatá medaile Masarykovy univerzity (1997)[13], Stříbrná medaile JAMU (2007)[14], Bronzové medaile Slezské univerzity (2006) a medaile Silesia docta et culta (2016)[15]. Bylo mu také uděleno čestné členství Společnosti Jana Palacha ve Všetatech (1994)[2][4] a čestné občanství obce Křetín (2010)[16].