Vysokoškolský studijní program

Vysokoškolský studijní program je uceleným plánem vzdělávání v konkrétním oboru na konkrétní vysoké škole. Vysoká škola vyučuje akreditované studijní programy, programy celoživotního vzdělávání atd. podle studijních plánů stanovenou formou studia. Součástmi studijního programu jsou především jeho název, typ, forma, cíle studia, profil, standardní doba studia, délka praxe, typ státní zkoušky, udělovaný akademický titul, návaznost na další typy studijních programů, oblast vzdělávání apod. Student získá vysokoškolské vzdělání i předem určený akademický titul absolvováním celého studijního programu (řádným zakončením předmětů za studijního plánu, vykonáním státní zkoušky atp).

Historie

Před Boloňským procesem do roku 1998 se dle tehdejšího vysokoškolského zákona z roku 1990 původně v Česku studium v bakalářském studijním programu označovalo jako „(obsahově) ucelená část vysokoškolského studia“, studium v magisterském studijním programu jako „vysokoškolské studium“ a studium v doktorském studijním programu jako „postgraduální studium“; toto bylo následně roku 1998 transformováno do studijních programů.

Studijní programy se dělily na studijní obory.[pozn. 1] Novelou zákona o vysokých školách bylo v roce 2016 v rámci vysokoškolské reformy v Česku[pozn. 2] dělení studijních programů na studijní obory zrušeno.[1] Od akademického roku 2019/20 začal přechod na nový způsob označování, přičemž původně akreditované studijní obory budou v letech 2019–2024 postupně ukončovány. Nebude tedy možné se k jejich studiu nově hlásit, pouze bude umožněno dostudování dříve přijatých studentů. Namísto původních studijních oborů budou po skončení přechodného období existovat pouze studijní programy.

Akreditace studijních programů

Aby mohl být na vysoké škole příslušný studijní program uskutečňován a studenti v něm mohli získat vysokoškolské vzdělání i profesní kvalifikaci, musí mít v Česku oprávnění, které uděluje Národní akreditační úřad pro vysoké školství na základě akreditace. Pokud byla vysoké škole tímto úřadem udělena tzv. institucionální akreditace, pak o uskutečňování studijních programů rozhoduje sama vysoká škola a její orgány.

Oblasti vzdělávání

Oblast vzdělávání je v české legislativě chápána jako věcně vymezený úsek vysokoškolského vzdělávání, v jehož rámci jsou připravovány, schvalovány a uskutečňovány vysokoškolské studijní programy.[2] Pojem byl zaveden do zákona o vysokých školách novelou z roku 2016. Pokud v určité oblasti vysokoškolského vzdělávání získá vysoká škola povolení, resp. akreditaci, může uskutečňovat příslušné studijní programy.[3]

Seznam oblastí vzdělávání
  1. Architektura a urbanismus
  2. Bezpečnostní obory
  3. Biologie, ekologie a životní prostředí
  4. Doprava
  5. Ekonomické obory
  6. Elektrotechnika
  7. Energetika
  8. Farmacie
  9. Filologie
  10. Filozofie, religionistika a teologie
  11. Fyzika
  12. Historické vědy
  13. Chemie
  14. Informatika
  15. Kybernetika
  16. Lesnictví a dřevařství
  17. Matematika
  18. Mediální a komunikační studia
  19. Neučitelská pedagogika
  20. Politické vědy
  21. Potravinářství
  22. Právo
  23. Psychologie
  24. Sociální práce
  25. Sociologie
  26. Stavebnictví
  27. Strojírenství, technologie a materiály
  28. Tělesná výchova a sport; kinantropologie
  29. Těžba a zpracování nerostných surovin
  30. Učitelství
  31. Umění
  32. Vědy o umění a kultuře
  33. Vědy o Zemi
  34. Veterinární lékařství, veterinární hygiena
  35. Všeobecné lékařství a zubní lékařství
  36. Zdravotnické obory
  37. Zemědělství

Typy studijních programů
Podrobnější informace naleznete v článku Vysoká_škola#Studijní_programy.

Vysokoškolský zákon rozlišuje dle typu (úrovně vysokoškolského vzdělání) různé studijní programy; v současnosti je tak standardní členění na typ bakalářský, magisterský a doktorský (Ph.D.).[4]

Profil studijního programu

Profil bakalářského nebo magisterského studijního programu může být dle zákona:

  • profesně zaměřený (s důrazem na zvládnutí praktických dovedností potřebných k výkonu povolání podložených nezbytnými teoretickými znalostmi)
  • akademicky zaměřený (s důrazem na získání teoretických znalostí potřebných pro výkon povolání včetně uplatnění v tvůrčí činnosti a poskytující rovněž prostor pro osvojení nezbytných praktických dovedností)

Za profil příslušného studijního programu zodpovídá jeho garant. Ten jej také vyhodnocuje, rozvíjí a koordinuje. Garantem magisterského studijního programu a doktorského studijního programu může být pouze docent, profesor nebo mimořádný profesor, který je zde zaměstnancem vysoké školy. Garantem bakalářského studijního programu může být i níže postavený akademický pracovník.

Poznámky
  1. Bývalý § 44 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění před novelizací v roce 2016.
  2. Záměr Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy směřovat k akreditaci širších oblastí obsahoval již Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011 – 2015 schválený v roce 2010. Oblasti vzdělávání byly poprvé expertně navrženy a popsány v ministerském projektu Q-RAM (2009–2012), viz http://qram.reformy-msmt.cz

Reference
  1. Poslanci schválili novelu vysokoškolského zákona. www.msmt.cz [online]. MŠMT, 2016-01-27 [cit. 2020-07-09]. Dostupné online.
  2. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 44a. Dostupné online.
  3. Nařízení vlády č. 275/2016 Sb., o oblastech vzdělávání ve vysokém školství. Dostupné online.
  4. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § ČÁST ČTVRTÁ - STUDIJNÍ PROGRAM. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.