Emanuel Milner

Pocházel z vesnice Bláto (Benetschlag) na Českokrumlovsku. Jeho otec byl zemědělcem. V roce 1851 se přestěhoval k dědovi do Prahy na studia. Do roku 1858 zde získal základní vzdělání. Pak studoval gymnaziální obory u soukromých učitelů. Roku 1864 složil maturitu.[1] V letech 1864–1868 vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a roku 1870 získal titul doktora práv. V roce 1872 studoval na Mnichovské univerzitě.[2]

Roku 1870 nastoupil do státních služeb na místodržitelství v Praze. Počátkem roku 1872 se ze studijních důvodů přestěhoval do Mnichova a ještě téhož roku do Tübingen, kde se roku 1874 habilitoval a v letech 1874–1880 působil jako soukromý docent na Univerzitě Eberharda Karla v Tübingen, na které se roku 1880 stal mimořádným profesorem všeobecné státovědy.[1]

Od roku 1880 mu patřil statek Albeřice a Luka v západních Čechách.[1] Zapojil se i do politiky. Roku 1888 zasedl do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kam nastoupil 10. dubna 1888 místo Antona Steinera. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Žatec, Chomutov atd.[5] V roce 1890 se uvádí jako člen klubu Sjednocená německá levice, který spojil několik ústavověrných proudů německých liberálů.[6]

Koncem století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v září 1892 byl zvolen do Českého zemského sněmu.[1][7] Mandát obhájil v řádných volbách v roce 1895 v kurii venkovských obcí (volební obvod Žlutice, Bochov, Manětín). Uvádí se jako německý liberál (Německá pokroková strana).[8] Byl členem německé sekce zemské zemědělské rady a členem rakouské zemědělské rady.[1]

V roce 1897 se stal předsedou vedení téhož roku zprovozněné lokální železniční trati z Rakovníka do Bečova nad Teplou a dál do Bochova.[1] Město Bochov mu udělilo čestné občanství.[3]

Zemřel v lednu 1929 na srdeční záchvat.[3]