Emómalí-ji Rahmón

Během protivládních protestů v roce 1992 byl tehdejší prezident Rahmón Nabíjev nucen v obavě o svůj život odstoupit. Úřadu se v srpnu téhož roku následně ujal Akbaršó Iskandarov, který působil ve funkci úřadujícího prezidenta až do listopadu, kdy byl nucen rezignovat v důsledku občanských nepokojů. Po následném zasedání nejvyššího sovětu byla funkce prezidenta zrušena a moc přešla na tehdejšího předsedu parlamentu Emómalího Rahmónova.

Během občanské války v letech 1992–1997 se proti Rahmónově vládě postavila Sjednocená tádžická opozice, což mělo za následek cca 100 000 mrtvých. Rahmón přežil také pokus o atentát v dubnu 1997 v Chudžandu a odolal dvěma pučům v srpnu 1997 a listopadu 1998.

6. listopadu 1994 byl zvolen do nově vytvořené funkce prezidenta Tádžikistánu. V listopadu 1999 byl s 97 % hlasů znovuzvolen na sedmileté volební období. 22. června 2003 vyhrál referendum, které mu povoluje se ještě dvakrát ucházet o funkci prezidenta, jelikož by to dle tehdejších zákonů ve volbách v roce 2006 již nebylo možné. Opozice nicméně považuje toto referendum za zfalšované. Rahmón byl znovuzvolen v poněkud kontroverzních volbách 6. listopadu 2006, kdy podle oficiálních výsledků získal 79 % hlasů. Ve funkci byl potvrzen i v příštích volbách, konaných 6. listopadu 2013.

V květnu 2016 uspořádal referendum, ve kterém občané více než 96 % schválili určité ústavní změny. Jednou z nich bylo to, že přestal platit limit funkčních období, což umožnilo Rahmónovi kandidovat i ve volbách v roce 2020 a setrvat tak ve funkci doživotně. Zároveň byl však snížen minimální věk požadovaný ke kandidatuře na prezidenta z 35 na 30 let, což vedlo ke spekulacím, že se v případě zhoršení Rahmónova zdraví bude o úřad ucházet jeho syn Rustam Emómalí.[1] Tomu bylo v říjnu 2020 v době konání voleb již 32, avšak nakonec kandidoval již popáté Rahmón. Tentokrát získal 92 % hlasů.

• Hrdina Tádžikistánu – Tádžikistán, 1999
• Řád přátelství I. třídy – Kazachstán, 4. října 2002 – za velký osobní přínos k rozvoji kazašsko-tádžských vztahů a za usnadnění vytváření vzájemně prospěšných politických, hospodářských a kulturních vazeb mezi oběma státy a jejich národy[4]
• Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy – Ukrajina, 3. prosince 2008 – udělil prezident Viktor Juščenko za významný osobní přínos k posíle ukrajinsko-tádžských vztahů[5]
• velkokříž Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 9. července 2009
• Řád za zásluhy – Ukrajina, 2011 – udělil prezident Viktor Janukovyč za zásluhy a jeho mimořádný přínos k posílení mezistátních vztahů mezi Ukrajinou a Tádžikistánem[6][7]
• Řád Hejdara Alijeva – Ázerbájdžán, 11. července 2012 – udělil prezident Ilham Alijev za zvláštní zásluhy při rozvoji přátelství a spolupráce mezi Tádžikistánem a Ázerbájdžánem[8]
• Řád Srbské republiky II. řádu – Srbsko, 2013
• Řád Alexandra Něvského – Rusko, 2017 – za přínos k posílení vztahů mezi zeměmi a posílení míru ve středoasijské oblasti[9]
• Řád Parasat – Kazachstán, 14. března 2018[10]
• Řád „Úcta k zemi“ – Uzbekistán, 16. srpna 2018 – za vynikající osobní přínos k posílení staletých přátelských vztahů, za prohloubení dobrých sousedských vztahů plných vzájemného porozumění, za rozšíření mnohostranných kulturních, humanitárních, duchovních a ekonomických vazeb mezi oběma zeměmi, za skvělé zásluhy o rozvoj komplexní spolupráce mezi Uzbekistánem a Tádžikistánem, za iniciativu směřující k zajištění bezpečnosti, míru a stability v regionu[11]
• Pamětní medaile 10. výročí hlavního města Astany – Kazachstán
• Řád Mubáraka Velikého – Kuvajt[12]
• Řád Pákistánu – Pákistán