Élisa Bonaparte
Élisa Bonaparte (celým jménem Maria Anna Elisa Buonaparte, 3. ledna 1777, Ajaccio, Korsika – 7. srpna 1820, Terst, Itálie), byla nejstarší sestra císaře Francouzů Napoleona Bonaparta.
| Élisa Bonaparte | |
|---|---|
| velkovévodkyně toskánská a kněžna z Luccy a Piombina | |
 Portrét Élisa Bonaparte | |
| Doba vlády | velkovévodkyně toskánská: 1809-1814 kněžna z Luccy a Piombina: 1804-1814 |
| Sňatek | 1. května 1797 |
| Manžel | Felix Baciocchi |
| Úplné jméno | Marie Anna Elisa Bonaparte |
| Narození | 3. ledna 1777 Ajaccio |
| Úmrtí | 7. srpna 1820 Terst |
| Rod | Bonapartové |
| Otec | Carlo Buonaparte |
| Matka | Laetitia Ramolino |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
1. května 1797 se provdala za korsického šlechtice Felixe Baciocchiho, který neoplýval velkým státnickým nadáním ani ambicemi, zato byl hudebně nadán pro hru na housle.
Élisa nebyla oblíbenou sestrou Napoleona. Ten sice velmi lpěl na svých sourozencích, ale neměl příliš rád inteligentní a schopné ženy, navíc mu byla Élisa svou výbušnou povahou a chováním velmi podobná. Přesto se stala roku 1804 kněžnou z Luccy a Piombina a roku 1809 velkovévodkyní toskánskou. V těchto zemích vládla do roku 1814.
Jejím milencem byl mimo jiné slavný houslový virtuos a hudební skladatel Niccolò Paganini. Později žila odloučeně od svého manžela. Měla čtyři děti, z nichž jen dcera Napoleone-Élisa se dožila dospělosti a provdala se za Filipa hraběte Camerata-Passioneï di Mazzolini. Milostná aféra kněžny Élisy a houslisty Paganiniho se stala námětem také v Československu a posléze v Česku populární operety Paganini od Franze Lehára, poprvé uvedené 30. října 1925 ve Vídni.
Odkazy
Literatura
- AMELUNXEN, Clemens. Napoleonův klan: rodina ve stínu imperátora. Praha: Brána, 1998. 352 s. ISBN 80-85946-99-8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Élisa Bonapartová na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Karel II. Ludvík |
 |
Titulární toskánská velkovévodkyně 1808 – 1814 |
|
Nástupce: Ferdinand III. |
