Elijah Wood

Narodil se 28. ledna 1981 v Cedar Rapids, druhém největším městě v Iowě, jako druhé dítě Debbie a Warrenovi Woodovým. Má staršího bratra Zachariaha a mladší sestru Hannah.

Woodův herecký talent se začal projevovat v již velmi útlém věku, ale výrazněji uplatňovat se začal až na základní škole. Nejprve si zahrál menší roli ve školním představení muzikálu The Sound of Music a o rok později již získal titulní roli v představení Čaroděj ze země Oz. Od roku 1988 Wood příležitostně pracoval jako dětský model a herec v regionálních reklamách, ale jeho skutečná filmová kariéra začala, když mu bylo devět. V tomto věku ho jeho matka přihlásila do soutěže pro vyhledávání nových talentů Annual International Modeling and Talent Association Convention, kde si ho téměř okamžitě všiml hledač talentů Gary Scalzo, který Woodovi doporučil, aby se stal hercem. I na základě tohoto doporučení se rodina rozhodla přestěhovat do Los Angeles.

Svou první profesionální roli získal ve videoklipu zpěvačky Pauly Abdulové. Poté následovala malá rolička ve snímku Návrat do budoucnosti II (Back to the Future II) z roku 1989. V roce 1990 na sebe výrazně upozornil svým výkonem ve filmu Avalon, což mu téměř okamžitě přineslo další pracovní nabídky. Zahrál si např. ve snímcích Vnitřní záležitosti (Internal Affairs) s Richardem Gerem z roku 1990, Prázdniny v ráji (Paradise, 1991) s Melanií Griffithovou a Donem Johnsonem, Věčně mladý (Forever Young, 1992), kde si Wood zahrál s Melem Gibsonem a Jamie Lee Curtisovou nebo Dobrý synek (The Good Son, 1993), kde se mu hereckým partnerem stala tehdejší dětská hvězda první velikosti Macaulay Culkin.

V letech 1994 – 1999 si Wood zahrál ve dvou kritikou vysoce hodnocených filmech – Strom snů (The War, 1994), kde mu hereckým partnerem byl Kevin Costner a ve snímku režiséra Anga Leeho z roku 1997 Ledová bouře (The Ice Storm). V obou filmech Wood prokázal, že přestává být jen dětskou hvězdičkou a stává se nadmíru talentovaným mladým hercem.

Přestože si Wood dokázal vybírat herecky velmi přitažlivé a zajímavé role, nezanevřel ani na účast ve větších filmech či ve filmech tzv. „lehčích“ žánrů. Do této kategorie se dají řadit snímky Delfín Filip (Flipper, 1996), Drtivý dopad (Deep Impact) nebo Fakulta (The Faculty), oba filmy z roku 1998. Právě při natáčení Fakulty se Wood dozvěděl o castingu rolí do velkofilmu Pán prstenů, a přestože znal úmysl režiséra Petera Jacksona obsadit role hobitů pouze britskými herci, rozhodl se ucházet o roli Froda Pytlíka, jednu z nejdůležitějších postav v Tolkienově fantasy trilogii. Roli nakonec získal a tato událost významně ovlivnila nejen jeho profesionální, ale i soukromý život.

Roky 1999 – 2003 byly pro Wooda naprosto výjimečnou zkušeností. On sám o nich hovoří jako o vůbec největší profesní i osobní zkušenosti, kterou měl možnost zažít. V tomto období totiž natočil na Novém Zélandu všechny tři díly Pána prstenů. Zážitek byl o to silnější, že se celá trilogie natáčela najednou. Wood poznal natáčení skutečného velkofilmu, ovšem v nebývale rodinné a přátelské atmosféře.

První díl třídílné série – Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring, 2001) – měl celosvětový úspěch nejen mezi fanoušky Tolkienovy knihy, a z talentovaných, nicméně nepříliš známých herců (Wood, Sean Astin, Dominic Monaghan, Billy Boyd, Viggo Mortensen, Sean Bean, Orlando Bloom, Miranda Otto ad.), se takřka přes noc staly hvězdy. O filmu se mluvilo jako o milníku filmového průmyslu a z Petera Jacksona se stal jeden ze světově nejžádanějších režisérů. Vynikající úspěch snímku znásobily jedny z nejvyšších tržeb v historii filmového průmyslu. Tato čísla byla ovšem do jisté míry ovlivněna faktem, že Pán prstenů byl v podstatě „levný“ velkofilm, vyrobený skupinou filmových nadšenců. Následují další dva díly – Pán prstenů: Dvě věže (The Lord of the Rings: The Two Towers, 2002) a Pán prstenů: Návrat krále (The Lord of the Rings: The Return of the King, 2003) – které se podobně jako první díl staly celosvětovými hity. Trilogie Pán prstenů byla kladně přijata také odborným publikem. Mezi nejvýznamnější ocenění patří celkem 30 nominací na Oscara, z nichž bylo 17 nakonec proměněno. Úplný seznam nominací a proměněných nominací pro Pána prstenů najdete v oddíle Oscar – ocenění a nominace pro Pána prstenů.

Přes velice intenzivní práci na trilogii však Wood hrál i v jiných projektech: Řetěz bláznů (Chain of Fools, 2000), Sladkých 17 (Try seventeen nebo také All I Want), Prach a popel (Ash Wednesday; oba 2002) a Spy Kids 3-D: Game Over (2003). Všechny zmiňované snímky ovšem ve srovnání s Pánem prstenů zanikají, částečně i z důvodu spíše průměrné kvality.

Po natočení Pána prstenů se Wood rozhodl nastoupit jinou, intimnější filmovou cestu. Zcela úmyslně volil menší, spíše nezávislé snímky, které mu poskytly nevelké, avšak zajímavé role. Role, které svojí povahou záměrně kontrastovaly s milým, sympatickým a přátelským Frodem. Ať už to byl lehce úchylný, neeticky jednající Patrick z filmu Věčný svit neposkvrněné mysli (Eternal Sunshine of the Spotless Mind, 2004), tichý kanibal Kevin z Rodriguezova Sin City – město hříchu (Sin City, 2005), introvertní podivín Jonathan hledající na Ukrajině ženu, která za druhé světové války zachránila jeho dědečka v režijní prvotině amerického herce Lieva Schreibera Naprosto osvětleno (Everything Is Illuminated, 2005) nebo zprvu vzorný americký student Matt, který byl po nespravedlivém obvinění těsně před promocí vyhozen z Harvardu a jenž díky tomu poznal drsný svět anglických „hooligans“ ve snímku Hooligans (Green Street Hooligans, 2005), všechny zmiňované Woodovy postavy v sobě měly něco více či méně znepokojivého, podivného až perverzního. Ovšem pro herce, který byl stále spojován především s rolí Froda, byl tento typ rolí nejlepším způsobem, jak pomalu, ale jistě vystoupit ze stínu Pána prstenů.

V roce 2006 se ve Woodově filmografii objevily čtyři snímky – Paříži, miluji tě, film poskládaný z pětiminutových snímků dvaceti různých režisérů všech možných stylů a žánrů, vypovídajících o životě ve vybraných částech Paříže, a animovaný Happy Feet, kde Wood propůjčil hlas tučňákovi, který jako jediný v Zemi tučňáků neumí zpívat, zato je ale nejlepším stepařem ze všech, a další dva filmy v postprodukci – Day Zero, snímek o třech přátelích povolaných do armády v době krize, a Bobby, fiktivní příběh dvaceti dvou lidí ovlivněných posledními hodinami života senátora Roberta F. Kennedyho, kandidáta na prezidenta USA.

Na konci roku 2006 hrál ve filmu o Iggym Popovi The Passenger, ve kterém Wood ztvární titulní roli. V roce 2013 si pak po boku Vina Diesla a Rose Leslie zahrál ve filmu Poslední lovec čarodějnic.