Elektrická jednotka 560

Elektrická jednotka řady 560 byla sériově vyráběna v letech 1970–71 v závodě Vagónka Tatra Studénka pro Československé státní dráhy. Sérii předcházely dvě třívozové prototypové jednotky s řídicími vozy, vyrobené již v roce 1966 a označené řadou SM 487.0. Z důvodu nedodržení nápravových tlaků bylo označení změněno na SM 488.0. Při vývoji vycházeli konstruktéři ze zkušeností s jednotkami ř. EM 475.0 a EM 475.1 pro stejnosměrný systém. Sériově byly tyto jednotky dodávány v pětivozovém provedení se dvěma čelními hnacími vozy a třemi vloženými vozy. Konstrukce vozidlových skříní pak byla použita i pro stejnosměrné jednotky ř. 460.

Elektrická jednotka řady 560 (dle označení UIC)
Staré označení ČSD	SM 488.0
Tovární označení	EMV25
Základní údaje
Výrobce	Vagónka Tatra Studénka
Rok výroby	1966–1971
Počet vyrobených kusů	2 x 17
Provozovatel	(ČSD, ŽSR, ZSSK), ČD
Období provozu	1966–dosud
Trvalý výkon	2 x 860 kW
Maximální tažná síla	97 kN
Maximální rychlost	110 km/h
Míst k sezení	416 (48+80+80+80+80+48)
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	297 t
Délka přes nárazníky	122 500 mm
Minimální poloměr projížděných oblouků	120 m
Rozchod kolejí	1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	B´B´ + 3x(2’2’) + B´B´
Napájecí soustava	25 kV 50 Hz AC
Regulace výkonu	Tyristorová fázová, po modernizaci pulzní
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Zvláštností těchto jednotek (na rozdíl od jednotek ř. 460) je skupinový pohon dvojkolí. Trakční motor je uložen ve skříni vozidla a kroutící moment je pomocí Kardanových hřídelí přenášen na obě nápravy podvozku. Odlehčení podvozku mělo za cíl zlepšení jízdních vlastností vozidla a omezení účinků na trať, zejména ve srovnání s běžně užívanými tlapově uloženými motory. Řízení výkonu je v původním provedení realizováno pomocí tyristorových usměrňovačů kombinujících fázové řízení s bezkontaktním spínáním čtyř sekcí sekundárního vinutí transformátoru.

Jednotek bylo vyrobeno 17 a byly přiděleny do lokomotivních dep v Brně (CZ) a Trnavě (SK), v České republice jsou provozovány dosud. Prototypové jednotky, které měly zprvu také odlišný systém regulace pohonu, byly přestavěny a spojeny do jedné jednotky v provedení blízkém sériovému. V letech 2003 až 2005 byly do brněnských jednotek doplněny vložené vozy z ústeckých jednotek 460 a jednotky se tak staly šestivozovými. V roce 2008 zakoupily České dráhy ze Slovenska elektrické vozy 560.015 a 560.019 spolu se čtyřmi vloženými vozy ř. 063, které předtím patřily ZSSK.

V roce 2002 šumperská firma Pars nova zahájila modernizace jednotek pro ČD, mimo jiné s dosazením polovodičového měniče firmy Polovodiče. K regulaci výkonu jsou zde použity IGCT tyristory. Do roku 2009 bylo takto modernizováno šest šestivozových jednotek. Na rekonstrukci dalších čtyř jednotek (včetně dosud neprovozní odkoupené slovenské 560.015/019) bylo v září 2010 vyhlášeno výběrové řízení.[1]

V roce 2015 byla natřena jednotka 560.023/024 do nátěru retro v provedení červeno-krémové.

Koncem roku 2020 byly jednotky zkráceny o jeden vůz na pětivozovou soupravu.