Eduard Ureš

Eduard Ureš[1] – Ulbricht, narozený jako Eduard Ulbricht, křtěný Eduard Martin, skautskou přezdívkou Ataman nebo Matalufa[2], později označován i jako Studánkový dědeček[3]; (9. října 1904 Husovice[4] – 2. ledna 1992 ?) byl český důstojník a skaut, který se též proslavil hledáním a obnovováním studánek a pramenů.

Ing. Eduard Ureš
Eduard Ureš v uniformě generála, 1954
Narození9. října 1904
Husovice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. ledna 1992 (ve věku 87 let)
?
Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povolánívoják
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob E. Ureše na Vyšehradském hřbitově v Praze 2

Život

Eduard Ureš se narodil roku 1904 v Husovicích v rodině krejčího Eduarda Ulbrichta a již od útlého věku se věnoval cvičení v Sokole.[2] Vystudoval reálné gymnázium, kde také odmaturoval, a následně v letech 1923–1925 (či 1926) studoval na Vojenské akademii v Hranicích.[2][5] Dále pokračoval v letech 1935–1938 na Vysoké škole válečné v Praze.[2] Vojensky činný byl až do roku 1960, 1. dubna 1954 byl povýšen do hodnosti generálmajora.[2][6]

Během života vedl různé sokolské i skautské oddíly a tábory, vedení se věnoval až do roku 1970.[2] Během poválečné obnovy Junáka byl až do opětovného zákazu skautingu v roce 1949 moravským zemským náčelníkem.[2] Za komunistického režimu pokračoval v práci s mládeží i jako vedoucí pionýrských táborů.[2]

1. března 1968 poslal generálmajor Ureš poslal Alexandru Dubčekovi oficiální žádost o obnovení skautské organizace, k čemuž následně opravdu došlo.[7] V letech 1968–1970 zastával funkci III. místonáčelníka Junáka a byl vyznamenán Řádem stříbrného vlka.[2] V této době také působil také jako instruktor Jesenické lesní školy[2] a byl předsedou skupiny branné výchovy Junáka.[8] V roce 1970 patřil k ustavujícím členům Svojsíkova oddílu.[9]

Po třetím zákazu skautingu intenzivně navázal na svůj dosavadní koníček – hledání pramenů a studánek.[2] Hledal je zejména v okolí Brna, následně i ve Slezsku, na severní Moravě a ve středních Čechách a Praze.[2] Celkem se mu podařilo vypátrat přes tisíc studánek.[2] Sepsal množství rukopisů – ať se skautskou, tělovýchovnou či vojenskou tematikou, zkušenosti z hledání a obnovy studánek shromáždil v rukopise Studánky, kniha však nesměla kvůli jeho skautským aktivitám vyjít tiskem.[2][10] Byl mu udělen Březový lístek nejvyšší hodnosti (12), tedy zlatý.[2]

Eduard Ureš je pohřben na hřbitově na Vyšehradě[11] v Praze.[12]

Na jeho počest je pojmenována Urešova studánka v Kunratickém lese[3][13] a ulice Urešova v pražských Kunraticích.

Dílo

Odkazy

Reference
  1. dle záznamu v matrice narozený byla v roce 1949 povolena změna příjmení z Ulbricht na Ureš
  2. KAŠPAR, Rudolf. Ing. Eduard Ureš – Ulbricht (12) [online]. Březový lístek, 03/2008 [cit. 2018-03-15]. Dostupné v archivu. (čeština)
  3. Pražské studánky – Urešova studánka
  4. Matriční záznam o narození a křtu Eduarda Ulbrichta farnosti při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně-Zábrdovicích
  5. Seznam absolventů. vojenskaakademiehranice.ic.cz [online]. [cit. 2018-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-25.
  6. Seznam generálů U
  7. ŠANTORA, Roman. Kalendárium. Skautský svět. Březen 2018, roč. 56, čís. 3, s. 2. Dostupné online. (čeština)
  8. Archivovaná kopie. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2018-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-17.
  9. https://kmendospelych.skauting.cz/tag/svojsikuv-oddil
  10. Kam za živou vodou
  11. hrob důstojníka Eduarda Ureše na Vyšehradském hřbitově v Praze
  12. https://www.vets.cz/vpm/34292-hrob-eduard-ures
  13. Studánka Urešova (320)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.