Eduard Brzorád starší

Eduard Brzorád (1820–1898) se narodil 31. ledna 1820 v Lochkově u Prahy. Jeho otcem byl státní rada, majitel statku Josef Brzorád (1777–1857) a matka Anna rozená Delorme.[1] Studoval prestižní staroměstské Akademické gymnázium v Klementinu.[2] Jeho třídním učitelem zde byl Josef Jungmann, spolužákem František Ladislav Rieger, či pozdější ministr a premiér předlitavska JUDr. Leopold Hasner von Artha, který se roku 1848 na pozvání svého přítele Dr. Brzoráda s manželkou uchýlil před pražskými nepokoji na Lochkov.[3] Práva studoval v Praze a doktorát získal ve Vídni.[4]

Od roku 1849 byl advokátem v Německém Brodě,[5] od roku 1850 kurátorem špitálu v Chotěboři.[6] Od 1851 byl notářem pro království České.[7] Byl také přispěvatelem sboru ke zřízení českého národního divadla[8], či Společnosti Wlastenského musea w Čechách.[9]

V letech 1855–1856 našel u advokáta Dr. Brzoráda v době finanční nouze útočiště obrozenecký archivář Jan Hulakovský.[10] 1863 byl členem komitétu pro zřízení odboru Jednoty hospodářské pro kraj čáslavský.[11] Blízkým přítelem mu byl poslanec zemského sněmu a přední německobrodský občan a soused Vojtěch Weidenhoffer.[11]

Roku 1865 se stal prvním okresním starostou nově zřízeného okresního zastupitelstva německobrodského okresu. Národní Listy pak přinesly podrobnou zprávu o jejím prvním jednání.[12] Okresním starostou zůstal až do smrti. Po něm pak po dvě tříletí byl okresním starostou jeho syn, též JUDr. Eduard Brzorád.[1]

Roku 1866 radní JUDr. Eduard Brzorád a starosta Menšík obdrželi nejvyšší uznání Jeho c. k. Veličenstva za loajálnost a činy během okupace Pruskem.[13][14]

Roku 1867 byl kandidátem do zemského sněmu.[15] Roku 1869 se postavil za nové Hasnerovy školské zákony a v okresním zastupitelstvu prosadil volby do školské rady, jejímž členem byl zvolen.[16] Roku 1870 kandidoval do říšského rady, ale nebyl zvolen.[11] Roku 1874 byl okresním hejtmanem označen za "důležitou a pevnou oporu státní správy v okrese" a vyznamenán rytířským křížem Františka Josefa.[17] Podle zprávy okresního hejtmana v Německém Brodě Julia Sagassera z roku 1874 se tamní okresní starosta Eduard Brzorád dokázal postavit celozemskému bojkotu a s pomocí ještě jednoho člena okresního výboru prosadil volby do okresní školní rady, sám byl zvolen, a jak se hejtman vyjádřil, velmi prospěšně v ní od té doby působí, ačkoliv musel již od počátku čelit četným tiskovým útokům, pomluvám a nactiutrhání. Svým vlivem nepřipustil, aby okresní zastupitelstvo učinilo demonstrativní politická prohlášení, která by nutně vedla k rozpuštění sboru nebo k jeho nepotvrzení ve funkci.[17]

V 70. letech byl členem pražské pobočky Německého alpského spolku dle Zeitschrift des Deutschen Alpenvereins.[18] Také byl byl správním výboru Pokračovací školy průmyslové[19] a dobrodincem praemostrátského a městského reálného a vyššího gymnázia v Německém Brodě.[20]

V nekrologu zaznělo: „byl muž neobyčejného vzdělání, ale žil v názorech oné doby, jež měla za to, že humanismus vylučuje »úzkoprsé« národní třídění.“[21]

Ueber die Gemeinschaftlichkeit der Beweismittel im Österreichischen Civilprocesse Vom Hrn. Dr. Eduard Brzorad in Des Juristen einer Zeitschrift vorzüglich für die Praxis des gesammten österreichischen Rechtes, Jahrgang 1847