Josef Brzorád

Narozen v Praze, byl synem člena Svatováclavského výboru z roku 1848,[3] JUDr. Jana Filipa Brzoráda (1765-1851)[4] a Eleanory Holanové z Unhoště.

Profesí byl velkostatkářem ve Vidovicích a Chlumu (součást obce Kunice). Byl křestním kmotrem otce F. X. Šaldy.[5] V roce 1835 se oženil s Prokopinou Doubkovou, dcerou poštmistra z Votic. Po dlouhou dobu byl okresním starostou v Jílovém, byl předsedou hospodářského spolku v Jílovém, požíval pověsti upřímného vlastence.[2]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii venkovských obcí (obvod Jílové – Říčany).[6] Mandát obhájil i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[7]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] V rámci tehdejší politiky české pasivní rezistence ale poslanecký mandát fakticky nevykonával, byl ho pro absenci zbaven v září 1868[9] a následně opět v září 1869 zvolen v doplňovacích volbách.[10] Opětovně uspěl ve svém obvodu i ve volbách roku 1870 a[11] volbách roku 1872.[12] Česká pasivní rezistence byla mezitím obnovena. Brzorád tak nepřevzal mandát, byl jej zbaven a manifestačně znovu zvolen v doplňovacích volbách roku 1873.[13] V doplňovacích volbách roku 1874 ho ovšem v jeho obvodu porazil poměrem 54 : 36 hlasů mladočeský kandidát Adolf z Mayersbachu.[14] Do sněmu se vrátil až v řádných zemských volbách v roce 1878, kdy znovu uspěl za kurii venkovských obcí v obvodu Jílové – Říčany.[15] Patřil k staročeské straně (Národní strana).[16]

Zemřel v červenci 1899 ve vysokém věku na zámku Kosova Hora u barona Mladoty.[2]