Eduard Bartoníček

Po absolvování reálného gymnázia v Praze se živil jako úředník a současně soukromě studoval hudbu u J. Augusta Starého. V letech 1880 až 1883 byl úředníkem v notářské kanceláři v Rokycanech. Od roku 1883, kdy se stal učitelem hudby v Klatovech, se zcela věnoval hudbě.

V roce 1887 odešel do Ostravy.[2] Byl sbormistrem pěveckého spolku Lumír a později také sboru Záboj. Kromě toho byl ředitelem kůru kostela sv. Spasitele v Ostravě a po krátkou dobu i v kostelích ve Strumeni (dnes v Polsku) a v Jablunkově. Po jistou dobu byl rovněž varhaníkem ve Frýdku-Mísku. S ostravskými sbory provedl vrcholná díla Dvořákova: Stabat Mater, Sv. Ludmila, Svatební košile i operu Karla Kovařovice Edip král.

Bartoníček byl činný jako národní buditel. Věnoval se osvětové činnosti. Pořádal četné koncertní zájezdy do okolních obcí nejen ve Slezsku, ale i na Slovensko. Šířil zájem o lidovou píseň a jeho skladby jsou silně lidovou písní ovlivněny. Velmi populární se stala jeho úprava lidových slezských tanců pod názvem Slezská beseda. Závěrečný smíšený sbor z jeho Zpěvů lidu slezského (na slova Adolfa Heyduka) se stal neoficiální hymnou Slezska.

Vydával dva hudebně osvětové časopisy: Moravskoslezský hudební věstník a Varyto. V roce 1903 zorganizoval v Opavě první slezský pěvecký festival.

Zemřel ve vinohradské nemocnici a byl pohřben na Olšanských hřbitovech do rodinné hrobky.[3]