Kyselina mléčná

Při silové zátěži, kdy jsou energetické nároky vysoké (anaerobní svalová práce), se laktát tvoří rychleji, než jak ho lze z tkáně odstraňovat a jeho koncentrace tak narůstá. Tento proces je užitečný, protože regenerace NAD⁺ zajišťuje, že lze udržet dodávku energie a svalová práce může pokračovat. Nadměrné množství laktátu lze odstranit různými způsoby, například:

• oxidací na pyruvát ve svalových buňkách za dostatečného množství kyslíku^[zdroj?]
  • Pyruvát lze přímo využít jako zdroj energie v Krebsově cyklu.
• konverzí na glukózu prostřednictvím glukoneogeneze v játrech a uvolněním zpět do oběhu; viz Coriho cyklus[3].
  • Glukóza může být také využita na tvorbu jaterního glykogenu jakožto zásoby energie (pokud je potřeba zásobu doplnit).

V rozporu s velmi rozšířenou domněnkou nezpůsobuje tento nárůst přímo acidózu ani není odpovědný za pozdější svalovou bolest.[4] To proto, že laktát není sám schopen odštěpovat proton[4] a navíc kyselá forma laktátu (tedy kyselina mléčná) ve skutečnosti ani ve svalech nevzniká.[5] Analýza glykolytické dráhy člověka ukazuje, že v meziproduktech glykolýzy není k dispozici dost vodíkových iontů, aby vznikala mléčná či jakákoli jiná kyselina.

Odpovědnost laktátu za vznik acidózy byla a je předmětem mnoha konferencí na poli sportovní fyziologie. Robergs et al. přesně sledovali pohyb protonů během glykolýzy. Při tom však došli k hypotéze, že [H⁺]^[kdo?] je nezávislá proměnná, která určuje vlastní koncentraci. Čerstvá^[kdo?] revize od Lindingera et al.[5] vyvrací stechiometrický přístup používaný Robergsovou skupinou.[4] Použitím tohoto stechiometrického procesu byly ignorovány kauzativní faktory (nezávislé proměnné) koncentrace vodíkových iontů ([H⁺]). Těmito faktory jsou diference silných iontů [SID], PCO₂ a pufry slabých kyselin. Laktát je silný aniont a způsobuje redukci [SID], což má za následek zvýšení [H⁺], aby se udržela elektroneutralita. Také PCO₂ způsobuje zvýšení [H⁺]. Během tělesné zátěže koncentrace laktátu a PCO₂ stoupají, tím narůstá i [H⁺] a klesá pH.[6]. (Viz Le Chatelierův princip.)

Při intenzivní zátěži nemůže dýchací řetězec udržet dostatečný počet atomů vodíku, které by se mohly účastnit tvorby NADH. K udržení anaerobní produkce energie glykolýzou je potřeba mít NAD+, aby se dal oxidovat 3-fosfoglyceraldehyd. Při anaerobní glykolýze se NAD+ „osvobozuje“, zkombinují-li se nezoxidované atomy vodíku s molekulou pyruvátu a poté vytvoří laktát. Pokud k tomu nedojde, glykolýza se zastaví. Laktát se ovšem tvoří dál i při přestávce v zátěži nebo při jejím zmírnění. To je proto, že červené krvinky nemají mitochondrie a také kvůli omezením vyplývajícím z aktivity enzymů ve svalových vláknech s vysokou glykolytickou kapacitou.[7]

Kyselina mléčná je prekurzorem plastu kyseliny polymléčné (PLA). Ve farmacii a kosmetice se používá jako antibakteriální složka, na tvorbu ve vodě rozpustných mléčnanů (neboli laktátů) jinak nerozpustných účinných látek, pro úpravu pH, ale rovněž dobře slouží jako keratolytikum, tj. jako změkčovadlo staré až zrohovatělé kůže pro její snadné odstranění. Rovněž se používá v potravinářství jako přídatná látka pod označením E270, kdy zde slouží jako konzervant nebo ochucující složka, ovšem v mléčných produktech, především v kysaných (jogurt, kefír…) a sýrech se vyskytuje zcela přirozeně.

Referenční meze pro krevní testy, porovnávající obsah laktátu v krvi (fialově v pravé střední části) s jinými konstituenty

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lactic acid na anglické Wikipedii.

• kyselina mléčná, Výkladový slovník biochemických pojmů, vydavatelstvi.vscht.cz

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina mléčná na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Mléčná kyselina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích