Jaderná elektrárna Dukovany

Katastrální území při EDU. Zaniklé obce vyznačeny kurzivou

Jaderná elektrárna Dukovany, pohled z východu, bývalé území Lipňan

Hlavní vchod EDU

Historie elektrárny začíná v roce 1970, kdy Sovětský svaz a Československo podepsaly dohodu o stavbě dvou jaderných elektráren (druhou z nich se stala Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice). Elektrárna Dukovany se začala stavět v roce 1978, první blok byl uveden do provozu v roce 1985, poslední, čtvrtý v roce 1987.[9]

Výstavbě elektrárny předcházelo zrušení tří vesnic, v jejichž katastrálních územích byla stavba projektována. Šlo o obec Skryje s jejich místní částí Lipňany a dále o obec Heřmanice. Skryjské území bylo připojeno k území obce Dukovany, heřmanické k území obce Rouchovany.

Více než 80 % zařízení v Jaderné elektrárně Dukovany bylo vyrobeno v ČR. Podklady pro projekt zpracovala sovětská firma LOTEP, prováděcí projekt Energoprojekt Praha, generálním dodavatelem stavby byly Průmyslové stavby Brno a generálním dodavatelem technologie Škoda Praha. Reaktory vyrobila Škoda Plzeň, parogenerátory Vítkovice a turbogenerátory Škoda Plzeň.

První blok

Stěžejní otázkou dalšího rozvoje jaderné elektrárny Dukovany je výstavba pátého a šestého bloku elektrárny. Ta je v souladu s Aktualizovanou státní energetickou koncepcí, která v souvislosti s postupným utlumováním výroby v uhelných elektrárnách počítá s nárůstem výroby z obnovitelných a jaderných zdrojů, přechodně doplněných plynovými zdroji. Nový blok by měl nahradit část současného výkonu elektrárny, jejíž provoz by měl po roce 2035 pomalu končit. Výstavbu nového bloku podporuje Vláda, Kraj Vysočina, sdružení obcí 20 km pásma kolem elektrárny Energoregion 2020, sdružení obcí v 5 km pásmu okolo elektrárny Ekoregion 5 i místní zájmové sdružení Energetické Třebíčsko. Podle stávajícího harmonogramu společnost ČEZ jako investor měla dokonce roku 2020 vyhlásit výběrové řízení na dodavatele. Dne 9. prosince 2020 však bylo rozhodnuto o odložení termínu vyhlášení tohoto výběrového řízení.[16] Samotná stavba by měla proběhnout v letech 2029 až 2036. Nový zdroj bude financovat Skupina ČEZ prostřednictvím své dceřiné společnosti, stát bude mimo jiné garantovat stabilitu legislativního a regulatorního prostředí.[17] V únoru roku 2020 bylo uvedeno, že dokumentace pro zadávací řízení je téměř kompletní.[18]

V prosinci roku 2020 byl uveden možný harmonogram stavby pátého bloku elektrárny, v roce 2021 by mohlo být zveřejněno územní rozhodnutí o novém jaderném bloku, v roce 2021 by mohla proběhnout soutěž o dodavatele, v roce 2022 by měl být vybraný dodavatel, v roce 2029 by měla nejpozději začít výstavba, roku 2036 by měla být dokončena investice a v roce 2037 by měl nastat konec životnosti reaktorových bloků s možnosti prodloužení do roku 2047.[19] V březnu roku 2020 pak elektrárna získala povolení ke stavbě dalších dvou jaderných bloků.[20] V březnu roku 2021 bylo oznámeno, že rozhodnutí o tendru dostavby elektrárny vyhodnotí až příští vláda po volbách v roce 2021.[21] Výběrové řízení bylo spuštěno ČEZem dne 17. března 2022. Ministerstvo průmyslu a obchodu udělilo ke spuštění povolení poté, co bezpečnostní složky posoudily dokumenty z fáze zapracování bezpečnostních požadavků do poptávkové dokumentace a ukončily bezpečnostní posouzení všech tří uchazečů. (jihokorejská KHNP, francouzská EdF, a americký Westinghouse)[22] V březnu roku 2022 obdržela společnost ČEZ dopis se žádostí o zahájení tendru na výstavbu nového bloku.[23]

Chladicí věže

Pod jadernou elektrárnu spadá rovněž informační centrum. To funguje v elektrárně od roku 1994. V roce 2019 navštívilo infocentrum téměř 40 tisíc návštěvníků.[29] Na konci roku 2019 byla dokončena rekonstrukce infocentra, od roku 2020 je v provozu model aktivní zóny v poměru 1:1 a další nové expozice.

Do zvelebování elektrárny a okolí se v roce 2019 zapojili studenti Fakulty stavební VUT vytvořili návrhy nových budov a nových prostor před elektrárnou.[30]

Během prosince roku 2019 byla jedna z chladicích věží nasvícena obrázkem vánočního stromu, byl vysoký 125 metrů a nejvyšší na Vysočině.[31] V květnu roku 2020 se jedna z chladicích věží zbarvila do červena se symbolem srdce s červeným křížem, na podporu lidí bojujících v první linii proti nákaze Covid-19. Zbarvení věže bylo vidět na desítky kilometrů daleko.[32] Během prázdnin pak elektrárna tradičně pořádá letní kino a autokino v rámci kterého 28.8.2020 provedla první obří filmovou projekci na chladicí věž, kterou sledovalo několik tisíc diváků.[33]

V roce 2020 elektrárna Dukovany také slavnostně představila největší jadernou vinici v bezprostřední blízkosti elektrárny. Přímo pod chladicími věžemi roste 2040 vinných hlav odrůd Sauvignon a Ryzlink rýnský.[34][35] V roce 2021 byly v areálu elektrárny postaveny včelíny.[36] V říjnu roku 2021 bylo poprvé sklizeno hroznové víno z vinohradu v areálu elektrárny.[37]

Roku 2021 proběhlo digitální skenování místností, z kterého vznikne 3D model celé elektrárny.[38]

Pohled na jadernou elektrárnu ze západu

Plastika krávy u EDU Dukovany

V blízkosti jaderné elektrárny se zdržují různé druhy zvířat. Z nádrží pod chladicími věžemi bylo odchyceno několik úhořů, kteří nejspíš pochází z vod Dalešické nádrže. V blízké retenční nádrži žijí bobři. V areálu lze pak potkat taky zajíce, holuby a lišku. Na chladicích věžích zahnízdí poštolky a na zimu se sem slétávají netopýři.[39] V srpnu roku 2018 se v areálu elektrárny objevila užovka.[40] Na jaře 2020 zde poprvé zahnízdil pár sokola stěhovavého, který zde úspěšně vyvedl čtyři nová mláďata. Tento sokolí pár byl jediným v kraji Vysočina.

Od roku 2019 je v areálu k dispozici rychlodobíjecí stanice pro elektromobily. Jde o první českou „jadernou“ rychlodobíjecí stanici, protože je napájená výhradně z produkce bezemisního jaderného zdroje – stojanu ČEZ u dukovanské elektrárny. Umožňuje dobíjení dvou aut najednou a za první pololetí roku 2020 dodala do baterií e-aut více než 3 MWh elektřiny. Umožnila tak elektromobilům ujet téměř 24 tisíc kilometrů, což odpovídá cestě desetkrát kolem celé České republiky.[41] Celkem se u dukovanské elektrárny nachází 5 dobíjecích stanic pro elektromobily a 4 stanice pro dobíjení elektrokol.

V roce 2020 byla v areálu jaderné elektrárny vytvořena retenční nádrž, pro odtok z parkoviště.[42]

Za více než třicetiletou historii čtyř výrobních bloků se stala jediná porucha klasifikovaná podle mezinárodní stupnice INES2. Došlo k ní na počátku devadesátých let z důvodu odpojení elektrárny od vnější sítě ve Slavětické rozvodně. Porucha spočívala především v tom, že jeden ze tří bloků v provozu nezreguloval programově na tzv. vlastní spotřebu, ale jeho chlazení zajistil až start k tomu určených dieselgenerátorů. Kromě ztráty výroby a iluze o tom, že něco takového se nemůže stát, nedošlo k žádným škodám.

V roce 1994 došlo k požáru jednoho z dvojice odbočkových transformátorů 32MVA na 3. bloku (slouží pro napájení vlastní spotřeby bloku), umístěného před budovou strojovny.

V květnu roku 1996 došlo ke vznícení par acetonu a následné explozi při revizi 2. bloku elektrárny. Při nehodě však nebylo zničeno žádné zařízení a ani nevznikla hmotná škoda, incident tak nebyl klasifikován na stupnici havárií.[43]

EDU je držitelem certifikátu certifikát ISO 14001 – Ekologický podnik. Za 35 let svého provozu (1985–2019) Dukovany vyrobily přes 457 miliard kWh elektrické energie, energii ekvivalentní spálení 450 mil. t uhlí, díky čemuž do atmosféry nemuselo být vypuštěno 570 milionů tun CO₂.

Jde o přibližně stejné množství, které vypustí do ovzduší 5,9 milionu v Česku evidovaných motorových vozidel v průběhu 25 let. V roce 2017 získala elektrárna certifikát Environmentální vyúčtování společnosti Asekol za přínos ekologii, kdy zaměstnanci elektrárny zpětně vrátili 4182 kg elektrospotřebičů. V roce 2001 také elektrárna získala certifikát Det Norske Veritas.[44]

Na státem kontrolovaný „jaderný účet“ (fond shromažďující prostředky na výstavbu a správu trvalého úložiště vyhořelého jaderného paliva) platí 55 Kč za každou vyrobenou MWh, denně tedy přibližně 2,6 mil. Kč.[45]

Koncem roku 2015 produkoval energii v JE Dukovany jen jeden blok ze čtyř. Příčinou byla prověrka několika tisíc provedených svarů.[46] Svary na potrubí elektrárny kontrolovala pomocí snímkování externí firma Tediko. Technik přestože věděl, že se kontrola provádí nejméně na tři expozice vzájemně pootočené, pořídil vždy tři totožné rentgenové snímky bez dalšího pootočení zářiče.[47] Zhruba 120 denní odstávky bloků znamenaly pro společnost škodu až 13 miliard korun.

Elektrárna stála 25 mld. Kčs, podle údajů ČEZ se od doby uvedení do provozu do roku 2005 už dvakrát zaplatila.[48]

Meteorologický stožár

V areálu jaderné elektrárny Dukovany jsou kromě čtyř reaktorových bloků další dvě jaderná zařízení, úložiště nízko a středně radioaktivních odpadů a dva sklady použitého jaderného paliva s celkovou kapacitou 194 obalových souborů.[57]