Ešera

Součástí Ešery jsou následující části:[2]

• Ešera / Dolní Ešera (Ешыра / Лбаатәи Ешыра / Нижная Эшера)
• Gvandra (Гәандра)
• Ešera Agu (Ешыра агәы)
• Kutyšcha (Кәтышьха)
• Šyckvara Ahabla (Шыцкәара аҳабла)

Pohled na moře z jednoho z domů v Ešeře

Na území Ešery se dochovalo mnoho starověkých památek, z nichž nejvýznamnější jsou kromlechy u hranic s Horní Ešerou a antická archeologická naleziště tehdejšího osídlení. Na jihovýchodním úpatí Věreščaginského kopce se nacházejí monumenty z období řecké kolonizace oblasti. Dalšími památkami jsou dolmeny pocházející z 2. tisíciletí př. n. l.

Na konci 19. století se do Abcházie přistěhoval slavný ruský válečný malíř Vasilij Vasiljevič Věreščagin, který si na vrcholu jednoho z ešerských kopců nechal postavit své letní sídlo.[3]. Tento kopec se od té doby jmenuje Věreščaginský. V roce 1884 se sem přistěhovaly arménské rodiny z Ordu. Arméni v současnosti tvoří slabou polovinu obyvatelstva vsi.

Ve 40. letech bylo v Ešeře vybudováno provizorní letiště, které bylo následně v 60. letech přestěhováno do Babušary, kde dostalo název Letiště Suchumi-Babušara. Na místě zrušeného ešerského letiště byla poté vybudována Ústřední olympijská základna pro reprezentanty Sovětského svazu ze čtyřiceti různých sportů. Tehdy to bylo největší centrum sportu v celém SSSR, vybavené na svou dobu špičkovými technologiemi. Zde se sovětští olympionici připravovali na Letní olympijské hry 1980 v Moskvě.[4] V areálu byla k dispozici čtyři fotbalová hřiště a další sportoviště. Součástí bylo i sanatorium "Ešera" spadající pod Ministerstvo obrany SSSR.[5].

Během sovětské éry Ešera rostla a stejně tak i počet obyvatel. Zdejší Abchazy, Armény a Pontské Řeky doplnili přistěhovalí Gruzíni. Bylo vybudováno letovisko pro turisty trávící v Abcházii dovolenou u moře. Dále zde byla postavena arménská střední škola, knihovna, kulturní středisko, zdravotní středisko, železniční zastávka, závody na výrobu oleje, mouky a na servis zemědělských strojů. V Ešeře se též nacházela sovětská tajná základna na výzkum seismologie pro vojenské účely.[6]

Během války v Abcházii vesnicí procházela frontová linie při řece Gumistě. Vinou častého ostřelování bylo kompletně zničeno nebo značně poškozeno mnoho zdejších budov, včetně budov a sportovišť sovětské olympijské základny a hotelů. Budovy, které vydržely, jsou opuštěné a holé na beton a žádný plán navržený na jejich opětovnou rekonstrukci nebyl dosud realizován.[4] Obyvatelstvo z vesnice během války uprchlo a poté se vrátila jen třetina.

V roce 1945 se zde narodil první abchazský prezident Vladislav Ardzinba, jemuž zde byl po jeho smrti vybudován pomník.

Dle nejnovějšího sčítání lidu z roku 2011 je počet obyvatel této obce 2141 a jejich složení následovné:[1]

• 876 Abchazů (40,9 %)
• 873 Arménů (40,8 %)
• 233 Rusů (10,9 %)
• 41 Gruzínů (1,9 %)
• 26 Ukrajinců (1,2 %)
• 13 Pontských Řeků (0,6 %)
• 88 ostatních národností (3,7 %)

Před válkou v Abcházii žilo v obci bez přičleněných vesniček 2130 obyvatel.[7] V celém Ešerském selsovětu žilo 6677 obyvatel.[8]