Dvanáct velkých svátků

Dvanáctero svátků (chronologicky podle církevního roku, který začíná 1.^jul. (14.^greg.) září):

• Narození přesvaté Bohorodice — 8.^jul. (21.^greg.) září;
• Povýšení svatého Kříže — 14.^jul. (27.^greg.) září;
• Uvedení přesvaté Bohorodice do chrámu — 21. listopadu^jul. (4. prosince^greg.);
• Narození Páně — 25. prosince^jul. (7. ledna^greg.);
• Křest Páně — 6.^jul. (19.^greg.) ledna;
• Uvedení Páně do chrámu — 2.^jul. (15.^greg.) února;
• Zvěstování Přesvaté Bohorodice — 25. března^jul. (7. dubna^greg.);
• Příchod Páně do Jeruzaléma — neděle před Paschou — pohyblivý;
• Nanebevstoupení Páně — 40. den po Pasše, vždy ve čtvrtek — pohyblivý;
• Den Svaté Trojice — 50. den po Pasše, vždy v neděli — pohyblivý;
• Proměnění Páně — 6.^jul. (19.^greg.) srpna;
• Zesnutí přesvaté Bohorodice — 15.^jul. (28.^greg.) srpna.

Většina z dvanácti velkých svátků je nepohyblivých, tzn., mají pevné datum. Podle oslavované osoby se dvanáct svátků dělí na Svátky Páně a Svátky Bohorodice, kdy svátky Páně stojí na vyšším stupni než svátky Panny Marie. V bohoslužbách se to projevuje následujících způsobem: připadají-li svátky Páně na neděli, pak se zpívá pouze jedna sváteční liturgie, nedělní se neslouží, a ve svátky Panny Marie se nejprve slouží obyčejná nedělní. Kromě toho mají všechny svátky Páně vlastní sváteční antifony, které se zpívají při bohoslužbě v samotný den svátku. Velké prokimeny (zpívají se při večerní v den samotného svátku).

Dvanáct velkých křesťanských svátků a svátek nejdůležitější — Pascha (Velikonoce)

V chrámech, kde je úplný ikonostas, je zvykem rozmisťovat ikony dvanácti svátků ve druhé řadě zdola, mezi místní a deisisovou řadou. Je-li chrám zasvěcen některému z velkých dvanácti svátků, pak bývá odpovídající ikona i v místní řadě.