Proměnění Páně

Proměnění Páně označuje v křesťanství jednu epizodu života Ježíše Krista, kterou podávají synoptická evangelia,[1][2][3] kdy Ježíš vyvedl tři apoštoly (Petra, Jakuba a Jana) na horu, kterou tradice ztotožňuje s horou Tábor, kde byl proměněn, jeho obličej oslnivě zbělel a Ježíš rozmlouval s Elijášem a Mojžíšem. Hlas z oblaku přitom označuje Ježíše za milovaného Syna.

Ikona Proměnění Páně (Feofan Grek, kolem 1400)

Církevní svátek

V církvi tuto událost dnes připomíná zvláštní svátek liturgického roku. Patří mezi tzv. svátky Páně, na Východě se pak řadí v byzantském ritu k dvanácti velkým svátkům. Svátek připadá na 6. srpna. V římskokatolické církvi tuto událost připomíná také jedno z růžencových tajemství ustanovených Janem Pavlem II. V protestantství připadá neděle Proměnění na poslední neděli po Zjevení, tedy na únor či březen.

Raffaelovo Proměnění
Výřez Raffaelova Proměnění (1520)

Proměnění (1517–1520) je jedním z nejslavnějších Raffaelových obrazů, který byl dokončen až po jeho smrti Giuliem Romanem. Obraz nezvyklým způsobem spojuje scénu proměnění s apoštoly, kteří se neúspěšně pokoušejí vyhnat z posedlého dítěte zlého ducha (tato epizoda v evangeliu bezprostředně následuje). Tento kontrast bývá vykládán jako symbolické znázornění boží milosti. Německý filozof Friedrich Nietzsche interpretuje tento obraz jako vyobrazení konfliktu mezi apollónským a dionýsovským uměním.

Reference
  1. Mt 17, 1–6 (Kral, ČEP)
  2. Mk 9, 1–8 (Kral, ČEP)
  3. Lk 9, 28–36 (Kral, ČEP)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.