Duklja
Duklja (řecky Διοκλεία, Diokleia; latinsky Dioclea; srbsky Дукља) byl středověký srbský stát, který zahrnoval zhruba území dnešní jihovýchodní Černé Hory, od Boky Kotorské na západě k řece Buna na východě a k pramenům řek Zeta a Morača na severu. Poprvé je zmíněn v byzantských kronikách 10. a 11. století. Byla vazalem byzantské říše, dokud se neosamostatnila v roce 1040 za vlády Štěpána Vojislava (1034–43), který povstal, dokázal převzít území bývalého srbského knížectví a založil dynastii Vojislavljevićů. Mezi lety 1043 a 1080 za vlády Michala Vojislava (vládl 1050–81) a jeho syna Konstantina Bodina (vládl 1081–1101) zažila Duklja svého vrcholu.
| Duklja Διοκλεία / Διοκλητιανοί Diokleia / Dioklētianoi
| |||||||||
geografie
| |||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
křesťanské, později ortodoxní | |||||||||
| státní útvar | |||||||||
Byzantská říše (její protektorát) | |||||||||
| státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Po odchodu z byzantského tábora dostal Michal od papeže nominální titul Krále Slovanů poté, co opustil byzantský tábor, a podporoval povstání na Balkáně, ve kterém sehrál ústřední roli syn Bodin. Po začlenění srbského vnitrozemí (jádra dřívějšího srbského knížectví, známého jako Raška) a jmenování vazalských vládců, se z tohoto knížectví stalo nejmocnější srbské politické uskupení. Nicméně jeho vzestup trval krátkou dobu; Bodin byl poražen Byzancí a uvězněn; jeho příbuzný a vazal Vukan se v Rašce stal nezávislým a pokračoval v boji proti Byzanci, zatímco Duklju zasáhla občanská válka. V letech 1113 až 1149 byla Duklja střediskem srbsko-byzantského konfliktu. Poté byla včleněna jako majetek koruny do Srbské velké župy, ovládaná dynastií Vukanovićů a později známá jako Zeta. Takto zůstala až do pádu srbské říše ve 14. století.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Duklja na Wikimedia Commons