Dubinuška

Dubinuška, Píseň burlaků na Volze či Ej, Uchněm (rusky: Дубинушка, Песня бурлаков на Волге, Эй, ухнем!) je ruská lidová píseň. Sebral ji, nahrál a upravil skladatel Milij Balakirev a vyšla v jím připravené edici Sbírka ruských lidových písní roku 1866. Hudebník si zapsal text v Nižním Novgorodu a získal ho od Nikolaje Sergejeviče Alejnikova, jednoho ze zástupců povolžské lodní společnosti Kavkaz a Merkur, a to v roce 1860 nebo 1861. Píseň se stala velmi známou a vzhledem k tomu, že je v podstatě nářkem zotročených nevolníků, získala i silný politický náboj. Důkazem je, že po únorové revoluci Kerenského vláda uvažovala o tom, že by píseň byla hymnou nové republiky. Vítězství bolševiků plán zhatilo, ale píseň se i potom těšila všeobecné přízni a stala se široce známou v úpravě Fjodora Fjodoroviče Könemana a v podání Fjodora Šaljapina, pro nějž Köneman píseň speciálně upravil. Šaljapinova interpretace opakovaně vyšla na desce, a to v letech 1922, 1927 a 1936, což z ní učinilo jednu z nejznámějších a nejpopulárnějších lidových písní v širokých masách moderní ruské společnosti. Ve Spojených státech ji proslavil Orchestr Glenna Millera, který ji roku 1941, v rámci vlny sympatií k novému spojenci ve válce, zařadil do svého repertoáru. Na základě lidové písně vznikla v 19. století též revoluční píseň Dubinuška v úpravě Vasilije Ivanoviče Bogdanova a Alexandra Alexandroviče Olchina, jež nesmí být s původní písní zaměňována. Vlastní verzi písně vytvořil též Alexandr Glazunov roku 1905 (v bezprostřední reakci na revoluční události) a španělský skladatel Manuel de Falla v roce 1922.