Dragan Aleksić

Nedlouho po skončení první světové války studoval slavistiku v Praze, kde se seznámil s berlínskými dadaisty, ale také s českou avantgardní skupinou Devětsil, především s jejím zakladatelem Karlem Teige. Znal se i s Jaroslavem Seifertem.[2]

Po svém návratu do Chorvatska se nadšeně věnoval dadaistické tvorbě, na které spolupracoval s Branislavem Micićem. Zorganizoval několik dadaistických výstav v městech Východní Slavonie a dnešní Vojvodiny (Osijek, Vinkovci, Novi Sad, Subotica).[2] Blízko měl k maďarským dadaistům; ve Vinkovcích vytvořil na krátkou dobu i dadaistickou literární skupinu (s ní se ztotožnili ještě Antun Tuna Milinković – známý pod pseudonymem Fer Mill, Dragan Sremac, Slavko Šlezinger, nebo Vido Lastov). V Záhřebu zřídil dadaistický klub. Spolupracoval tam také s časopisem Zenit, vůdčím avantgardním periodikem, které v chorvatské metropoli vycházelo. Díky tomu tak v Zenitu objevilo nemalé množství dadaistického obsahu. Vliv Zenitu byl v jugoslávské společnosti nemalý; jeho tvorba (ovlivněná právě dadaismem) dala název celému domácímu literárnímu směru: zenitismu.^[zdroj?]

Velmi známou dadaistickou zálibu v nonkonformitě ohledně vizuálního stylu představil Aleksić ve svých časopisech Dada tank a Dada Jazz, ke kterým patřil ještě Branka Ve Polanského Dada jok.[2] Ty začal vydávat krátce poté, co se rozešel se Zenitem.

Aleksić byl aktivní v celé řadě oblastí. Psal literární kritiky, sestavoval sborníky, maloval obrazy, vydával časopisy, psal básně. V žádné z těchto oblastí však nezanechal žádné přelomové dílo.[1]

Poté, co velmi krátce trvající dadaismus ustoupil z mezinárodní literární scény jiným avantgardním směrům se připojil k bělehradským surrealistům. Až do roku 1928 byl nicméně stále ovlivněn dadaistickými vzory a až poté přešel k tradičnějšímu pojetí literární tvorby. Přispíval do řady surrealistických časopisů, jakými byly např. Putevi, Svedočanstva, Večnost.

• Aleksićova biografie na stránkách Muzea avantgardy (anglicky)