Dominik Biemann

Dominik Biemann se narodil jako čtvrté dítě v chudé rodině Franze Biemanna, truhláře a formíře harrachovské hraběcí sklárny v Novém Světě (Neuwelt). Jeho kmotrem byl inspektor a pozdější ředitel novosvětské sklárny Johann Pohl (1769-1850). Absolvoval pouze tři a půl roku základní školy. Od věku sedmi let pracoval jako pomocník ve sklárně, nejprve po vyučování, později nastoupil jako "odnašík" do sklárny v Novém Světě a v Schaffgotské sklárně v Sklarzske Porębě. Mezi lety 1814-1818 se vyučil rytcem skla u staršího bratra svého kmotra a vlastníka sklářské rafinerie v Novém Světě Franze Pohla (1764-1834). Jako rytec pracoval v novosvětské sklárně následujících sedm let. Počátkem roku 1825 požádal hraběte Harracha o povolení usadit se v Karlových Varech nebo stát se samostatným rytcem s pevným platem v Novém Světě. Vedení sklárny ho doporučilo jako školitele rytců, který by vedl vlastní kreslířskou školu a pokračoval v samostatné umělecké činnosti.

Když hraběcí kancelář ve Vídni Biemannovu žádost nepřijala, odešel z Nového Světa a roku 1826 se zapsal ke studiu u Josefa Berglera na pražské Akademii, kde je jako student u uváděn do roku 1829.[4] Byl současníkem malířů Antonína Mánesa a Antonína Machka. V zimních měsících pobýval v Praze a roku 1827 se stal pražským měšťanem[5]. Letní měsíce trávil ve Františkových Lázních, kde se věnoval rytí portrétů lázeňských hostů. Pracoval pro obchodníky se sklem Antona Heinricha Mattoniho (1779-1864)[6] a Franze Steigerwalda (1789-1861), kteří jeho práce prodávali v Bavorsku a ve Frankfurtu nad Mohanem. Již roku 1828 se jeho roční příjem zvýšil na desetinásobek platu, který pobíral v Novém Světě. Na přelomu let 1829-1830 žil ve Vídni. Ve třicátých letech pracoval ve městech Gotha a Coburg. Roku 1834 pracoval v Berlíně na zakázkách pro pruský královský dvůr. Také jeho předčasně zemřelý bratr Vincenc Biemann (1811-1848) byl rytcem skla.

Počátkem 40. let, po rozšíření dagguerotypie, poklesla poptávka po rytých portrétech ve skle a Biemann, obávající se úpadku a chudoby, přijal práci ředitele zrcadlárny Václava Veitha v Hůrce (Hurkenthal) na Šumavě. Byl obětí zášti místních správců a proto roku 1847 tuto práci ukončil a odstěhoval se do Františkových Lázní, kde si pronajal hotelový pokoj. Po zbytek života nesl následky otravy rtutí, užívané při výrobě zrcadel, a trpěl častými horečkami a chrlením krve. Měl deprese a stal se z něj podivín nedbající o svůj zevnějšek. Při záchvatu stihomamu se roku 1855 pokusil o sebevraždu. Utrpěl také mozkovou mrtvici, po které mu ochrnula pravá ruka, a poslední dny strávil ve veřejné chebské nemocnici, kde 29. září 1857 po dalším záchvatu zemřel.[7] Jeho díla upadla na čas v zapomnění a znovu je objevil Gustav Edmund Pazaurek na konci 19. století.

Díla Dominika Biemanna se nacházejí v předních světových sbírkách. Roku 1998 byla v Harrachově založena Společnost Dominika Biemanna. 19. 9 . 1999 byla za přítomnosti Sophie Harrach odhalena pamětní plaketa Dominika Biemanna u jeho rodného domku v Novém Světě v Harrachově u příležitosti 200. výročí jeho narození. K tomuto výročí se konalo pod patronací českého výboru UNESCO slavnostní shromáždění v Akademii výtvarných umění v Praze. Roku 2001 založil Jiří Harcuba Mezinárodní školu Dominika Biemanna, která se koná na různých místech ve světě.[3]

20. Dominik Biemann, Medailon s portrétem Kašpara Marii hraběte ze Šternberka, po r. 1830, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

Dominik Biemann projevoval výtvarné nadání už jako malý chlapec. Ve čtyřech letech modeloval figurky zvířat z hlíny, které pak vypaloval v peci a v pěti letech vyřezával figurky ze dřeva. Jeho učitel Franz Pohl byl známý řezáč skla a pečetí, oceněný roku 1803 zlatou medailí, udělenou krajským úřadem království českého.[8] Nejstarší datovaná Biemannova práce, Madonna della Sedia podle Raffaela Santi z roku 1826, charakterem řezby i správným anatomickým zvládnutím vyobrazených postav předstihuje práce Pohlovy.[9]

Již raná Biemannova díla z dob studia na Akademii jsou považována za mistrovská. Tematikou jsou nejčastěji jezdci, koně, psi a portréty. Portréty vytvářel podle živých modelů a studoval rysy a typ jejich tváře i povahu, což v jeho době nebylo obvyklé. Měl neobyčejný pozorovací talent a fenomenální paměť a své zákazníky portrétoval až poté, co s nimi pohovořil. Ve Františkových Lázních pobývala bohatá klientela ze všech společenských vrstev, včetně panovníků, šlechticů a bohaté buržoazie. Významnou část jeho zákazníků tvořila ruská aristokracie. Kromě portrétování nabízel sklo s rytými náboženskými motivy a loveckými scénami.[10] V letech 1829 a 1831 se Biemann zúčastnil pražských průmyslových výstav a byl oceněn stříbrnými medailemi.[3]

Skleněné polotovary Biemannovi dodávala sklárna hraběte Harracha v Novém Světě a rovněž firma obchodníka a rafinéra Franze Vogela. Dokončené rytiny uchovával ve formě sádrových otisků, které sloužily také k propagaci.

• Dominik Biemann, Z mého života. Vzpomínky a poznámky nejslavnějšího českého rytce skla, 320 s., Nakl. G plus G 2010, ISBN 978-80-87060-32-2
• Petr Nový, Nejslavnější český rytec skla, Art + Antiques 12, 2010, s. 62-64
• Petr Nový, "Nevděk je nejtemnější neřest". Rytec skla Dominik Biemann (1800-1857), In: Sborník muzea Karlovarského kraje / Cheb : Krajské muzeum Karlovarského kraje 17, (2009,) s. 121-134
• Jan Schöttner, Harrachovská sklárna Nový Svět v první polovině 19. století a její význam pro české a evropské sklo této doby, disertační práce, ÚDU FF UK Praha 2009
• Helena Brožková, Radim Vondráček a kol., Biedermeier. Umění a kultura v českých zemích 1814 - 1848, 528 s., Gallery, spol. s r. o. (Jaroslav Kořán), Praha, UPM Praha 2008, ISBN 978-80-7101-073-9
• Paul von Lichtenberg, The Biedermeier glass engraver Dominik Biemann (1800-1857), The Glass Circle 10, 2005, pp. 77–89
• Paul von Lichtenberg, Glasgravuren des Biedermeier: Dominik Biemann und Zeitgenossen, Exhibition catalogue, Graz/Dresden/Düsseldorf, 2004
• Milan Hlaveš, Historie a nový rozměr rytého skla - ohlédnutí za 3. roč. mezinárodního sympozia v Kamenickém Šenově, Glass Revue 9, 2003
• Helena Brožková, Vetro, in: Biedermeier. Arte e cultura nella Mitteleuropa 1815-1848 (editor Radim Vondráček), 263 s., Skira Editore S.p.A., Milán 2000, ISBN 88-8118-799-X; s. 105, 24.6
• Kurt Pittrof, Dominik Biemann, Böhmischen Glasgraveur des Biedermeier, 184 s., Arnoldsche Verlagsanstalt GmbH, Stuttgart 1993, ISBN 9783925369315
• Olga Drahotová, Evropské sklo, Artia Praha 1985
• Alena Adlerová-Kudělková-Königová a kol., Czechoslovakian Glass 1350-1980, 176 s., The Corning Museum of Glass, Corning 1981
• Jarmila Brožová, Dominik Biemann a sklárna Nový Svět roku 1825, in: Ars vitraria 7, Jablonec nad Nisou 1981, s. 128-130
• Jarmila Brožová, České sklo 1800-1860, katalog výstavy UPM, Praha 1977
• Gustav Edmund Pazaurek, Eugen von Philippovich, Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Braunschweig 1976
• Dominik Biemann's Dealings with the Dealer Steigerwald in Frankfurt am Main', F. Biemann, Journal of Glass Studies, New York, vol.X, 1968
• Zuzana Pešatová, Böhmische Glasgravuren. Kunst der Glasgravur vom 16. Jahrhundert bis zur Gegenwart, Artia 1968
• Zuzana Pešatová, Dominik Biemann, Journal of Glass Studies (Corning Museum of Glass) Vol. 7 (1965), pp. 83–106
• Gustav Edmund Pazaurek, Die Gläser der Empire- und Biedermeierzeit, Leipzig, 1923
• Gustav Edmund Pazaurek, Der Erste Glasschneider der Biedermeierzeit, Kunst und Kunsthandwerk, Leipzig, 1921

• Dominik Biemann v informačním systému abART
• Mgr. Martina Matoušková: Škola Dominika Bimana Archivováno 22. 4. 2018 na Wayback Machine
• Walter Spiegl, Dominik Biemann, Jagd- und Pferdegravuren, 2018
• The Art Institute of Chicago: Dominik Biemann
• Moravská galerie v Brně, Dominik Biemann