Dlouholebé vosy

Celkem je uznáváno okolo 20 druhů dlouholebých vos, nicméně taxonomie se stále vyvíjí a může docházet ke změnám.[1][2]

• pavosa pomíjená - Dolichovespula omissa (Bischoff, 1931), sociální parazit
• pavosa příživná - Dolichovespula adulterina (Buysson, 1905), sociální parazit
• vosa lesní - Dolichovespula sylvestris (Scopoli, 1763)[3]
• vosa norská - Dolichovespula norwegica (Fabricius, 1781)
• vosa prostřední - Dolichovespula media Retzius, 1783)
• vosa saská - Dolichovespula saxonica (Fabricius, 1793)

Hnízdo druhu Dolichovespula arenaria napadené parazitickou královnou druhu Dolichovespula arctica (vlevo)

Dolichovespula maculata (Virginie)

• Dolichovespula albida Sladen 1918
• Dolichovespula alpicola Eck 1984
• Dolichovespula arenaria (Fabricius, 1775)
• Dolichovespula arctica Rohwer 1918, sociální parazit
• Dolichovespula asiatica Archer, 1981
• Dolichovespula baileyi Archer, 1987
• Dolichovespula carolina (Linnaeus, 1767)
• Dolichovespula flora Archer, 1987
• Dolichovespula kuami Kim, 1996
• Dolichovespula lama (Buysson, 1903)
• Dolichovespula loekenae Eck, 1980
• Dolichovespula maculata (Linnaeus, 1763),[4] anglicky bald-faced hornet („sršeň bělohlavá“)
• Dolichovespula norvegicoides (Sladen, 1918)
• Dolichovespula pacifica (Birula, 1930)
• Dolichovespula panda Archer, 1980
• Dolichovespula sinensis (Archer, 1987)
• Dolichovespula stigma Lee 1986

Pavosa pomíjená (příživník), samice

Toto období začíná probouzením samic-budoucích královen ze zimního spánku. Samice nejprve načerpají živiny ztracené v průběhu hibernace, načež začnou hledat místo pro hnízdo. Dlouholebé vosy hnízdí převážně v hustých keřovitých porostech, na stromech, pod střechami, skalními převisy, v dutinách stromů a v menší míře i pod zemí.[1] Stromová hnízda jsou zavěšená ve větvích. Královna nejprve na vyhlédnutém místě postaví vertikálně umístěné malé hnízdečko, které je shora kryté obalem a zdola nekryté. Komůrky, podobné buňkám ve včelím plástu, směřují dolů. Královna do nich naklade vajíčka a když začnou z nich vzniklé larvy žadonit o potravu škrábáním o stěny komůrky, vydá se lovit potravu. Kořist vosy zpracovávají a nechávají si obvykle jen bílkoviny, které jsou pro rozvoj larev důležité. Dostatečně rozvinuté larvy zavíčkují svou komůrku bílým vláknem a zakuklí se. Dospělé vosy se prokoušou víčkem ven. Doba, jež trvá vývoj vosy od nakladení vajíčka po vylíhnutí, se liší dle druhu a dostatku potravy a pohybuje se od 21 do 36 dní. V průměru je to 26 dní, konkrétně 5 dní u vajíčka, 10 dní u larvy a 11 dní u kukly.[1]

Z larev, které královna na jaře krmí, se líhnou dělnice. Jsou to samice, ale mohou klást jen vajíčka samců. Působením chemických látek-feromonů, které královna vylučuje, dělnicím vaječníky zakrní.^[zdroj?] Posláním dělnic je shánění potravy a péče o larvy i královnu. Dělnice ze dřeva a slin vytvářejí tzv. papírovinu, která je stavebním materiálem hnízda a po zaschnutí dobře izoluje teplo a nepromoká. Jak se hnízdo zvětšuje, královna klade další vajíčka a kolonie se postupně rozrůstá. Dělnice tak musí neustále pracovat. Jejich počet vzrůstá, ale po nakladení několika desítek až set vajíček začíná být královna unavená. V té době naklade vajíčka samic a samců. U dlouholebých vos se tak stane obvykle již v srpnu.

Samci dlouholebých vos s dlouhými tykadly. Zde vosa prostřední

Toto období začne, když se vyvinou larvy samic a samců. Dělnice je začnou vykrmovat přednostně a přestanou krmit starou matku i ostatní larvy, jelikož produkce pohlavních jedinců je smyslem života kolonie. Stará královna zhyne, buď ji dělnice nechají zemřít hlady nebo ji samy zabijí.^[zdroj?] Tím se ale zastaví produkce feromonů, které zabraňují vývoji vaječníků u dělnic. Dělnice pak mohou začít klást, ale z jejich vajec se vyvinou pouze samci.^[zdroj?]

Pohlavní jedinci se po vylíhnutí rojí a páří. Obvykle se páří jedinci z různých kolonií.^[zdroj?] Jejich mateřské kolonie zeslábnou, jelikož dělnice vymírají bez náhrady. Postupně začne celkový chod hnízda, přísun potravy i termoregulace upadat. Dělnice vyhynou již na začátku podzimu.

Oplozené samičky si najdou kryté místo, kde přezimují a na jaře zakládají nová hnízda.

Vosa norská krmící se nektarem

Vosí larvy se živí uloveným hmyzem, který zpracují a přinesou dělnice, v počáteční fázi kolonie královna. Dospělci se živí nektarem, sladkými šťávami a sekretem, který vylučují larvy (vzájemnému krmení dvou jedinců, v tomto případě dělnice a larvy, je nazýváno trofalaxe). V něm jsou obsažené živiny, které vosy potřebují ke zvládnutí vysokého energetického výdeje při létání. Sekret je velmi hodnotný, i jedna kapka vystačí vose na několik hodin letu. Oblíbenou potravou dospělců je nektar z miříkovitých rostlin, zejména pámelníku.^[zdroj?] Královny mohou na jaře přijímat i masitou potravu, ale u dělnic to není obvyklé. Příležitostně mohou konzumovat i šťávy z ovoce, mízu nebo medovici.

Vosa prostřední – největší dlouholebá vosa žijící v České republice. Na snímku několik dělnic konzumuje med

Dlouholebé vosy k obraně používají zejména žihadlo. K obranné reakci dochází většinou u hnízda, ovšem nebezpečí je menší než u zemních vos (v. obecná a útočná). V malých hnízdech totiž není tolik obyvatel a dlouholebé vosy jsou považovány za mírumilovnější než vosy rodu Vespula.^[zdroj?] Jistou výjimkou je druh Dolichovespula maculata, který je považován za relativně agresivní, nicméně jeho agresivita spočívá v tom, že se snaží srdnatě bránit hnízdo před vetřelci.[5] Bodnutí je pro zdravého člověka neškodné, smrtelné mohou být stovky až tisíce žihadel.

Vosy jsou důležitou součástí ekosystému, jelikož jsou predátory různých škůdců, u dlouholebých vos jsou to zejména býložravé housenky a mouchy.^[zdroj?] Díky jejich koloniím jsou v ekosystému vosy poměrně významné. Krátkolebé i dlouholebé vosy představují pro včely jen minimální hrozbu, jelikož k častějším útokům na včely dochází jen při přemnožení.^[zdroj?] Na regulaci vos a zabránění jejich přemnožení se významně podílí sršeň obecná.^[zdroj?]

• ŽĎÁREK, Jan. Hmyzí rodiny a státy. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2013. 582 s. ISBN 978-80-200-2225-7.
• MACEK, Jan a kol. Blanokřídlí České republiky I.:Žahadloví. 1. vyd. 2010. ISBN 978-80-200-1772-7

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dlouholebé vosy na Wikimedia Commons
• Taxon Dolichovespula ve Wikidruzích
• biolib.cz/cz/taxon/id446301/ Tribus Vespini a podřízené taxony.