Vosa norská

Vosa norská (Dolichovespula norwegica) je druh sociálního jedovatého blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. U kořene zadečku má dvě oranžové skvrny, podle kterých ji lze odlišit od jiných dlouholebých vos. Je převážně černě zbarvená.

Vosa norská
Dolichovespula norwegica
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Podřádštíhlopasí (Apocrita)
Čeleďsršňovití (Vespidae)
Rodvosa (Dolichovespula)
Binomické jméno
Dolichovespula norwegica
Fabricius, 1781
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Znaky

Vosa norská dorůstá délky 11–14 mm, královny a samci až 18mm. Je typicky černožlutě zbarvená. Patří mezi tzv. dlouholebé vosy, které se vyznačují protáhlejší hlavou. Na prvním tergitu (článku) zadečku mohou mít po stranách dvě oranžové skvrny. Kresba na zadečku se podobá vose saské. Zbarvení vos norských není jednotné, některé znaky mohou chybět.

Rozšíření

Celá Evropa kromě jižní části, Sibiř, na východ až do Japonska. V nižších polohách jsou vosy norské vzácné. Ve vyšších polohách běžný druh.

Životní cyklus

Zakládání hnízda

Hnízdo zakládá jediná královna. Královnou odchovaných jedinců je obvykle několik desítek. Larvy jsou masožravé, ke svému vývoji potřebují bílkoviny. O potravu žádají škrábáním kusadly o stěny jejich komůrky. Před metamorfózou (zakuklením) larvy svou buňku zavíčkují bílým vláknem. Dospělé vosy se prokoušou víčkem ven.

Rozvoj hnízda

Kolonie vosy norské nejsou veliké, na vrcholu vývoje je ve hnízdě jen 200–300 dělnic. Dělnice jsou neplodné samice, které obstarávají všechny práce. Po vylíhnutí prvních dělnic královna přestane vyletovat z hnízda. Již jen klade vajíčka dalších dělnic. Hnízdo je rozšířeno na kouli o průměru až 25cm, vletový otvor je obvykle malý a je dole. Vosy hnízdo staví z rozžvýkaného čerstvého dřeva, někdy i větví.

Poznámka. Někdy může hnízdo vos norských napadnout pavosa příživná (Dolichovespula adulterina). Samice tohoto příživníka pronikne do hnízda a s pomocí silné kutikuly a uklidňujících feromonů se ubrání útokům obránců, načež hostitelskou královnu zabije a začne klást vlastní vajíčka pohlavních jedinců. Dělnice ji přijmou za svou královnu.

Zánik kolonie

V pozdním létě královna naklade vejce samic a samců. Dělnice se z nich vyvinutým larvám a později dospělcům plně věnují. Stará královna je zanedbána, odlétá a hyne. Larvy dělnic jsou vyhozeny nebo snědeny. Pohlavní jedinci se líhnou a jsou i nadále po nějakou dobu krmeni. Samci s dlouhými tykadly někdy vyletují ven a sami se krmí nebo pracují jako dělnice. Poté se páří mimo hnízdo při tzv. rojení. Samci po páření hynou. Dělnice ve hnízdě vyhynou bez náhrady, přežívají pouze oplozené samičky, které na jaře založí nová hnízda.

Potrava

Častou potravou vos norských jsou mouchy. Usmrcují je pomocí kusadel, někdy i žihadla. Také mohou lovit housenky a jiné býložravé škůdce. Kořist je zpracována, vosy si nechávají jen hodnotnou část úlovku. Tím nakrmí larvy. Larvy vylučují živiny, které samy nepotřebují, a prostřednictvím vzájemného krmení (tzv. trofalaxe) je pak předávají dospělcům, pro které mají vysokou hodnotu.

Dospělé vosy norské se živí i různými sladkými šťávami, ovocem i medovicí červců.

Dělnice vosy norské

Když se vosy přemnoží, mohou škodit např. v ovocných sadech. Množství vos je každý rok jiné a kolísá podle podmínek. Roky přemnožených vos jsou nazývány "vosí roky".

Obrana

Agresivita

Vosy norské nepatří mezi agresivní druhy. Hnízdo brání jen v kritickém ohrožení, např. při prudkých pohybech vetřelce. Na obranu se mohou svolat poplašným feromonem (chemickým signálem). Vzhledem k nízkému počtu dělnic v hnízdě nejsou vosy norské zvláště nebezpečné.

Poměrně bojovně se vosy norské chovají k ostatním vosám[1].

Bodnutí

Jed vos norských není silný, zdravý člověk přežije několik stovek až tisíc žihadel. Má bolestivé účinky, vosy ho někdy používají k usmrcení kořisti, ale hlavně k obraně. Ve vlastní obraně obvykle vosy norské nebodají. Většinou se tak stane při nechtěném přimáčknutí.

Odkazy

Reference
  1. Video Yellow jackets and bees. Deutsche Wespen und Honigbienen-Lothar Lenz-YouTube

Literatura
  • MACEK, Jan a kol. Blanokřídlí České republiky I.: Žahadloví. Praha: Academia, 2010 (2017). ISBN 978-80-200-1772-7
  • ŽĎÁREK, Jan. Hmyzí rodiny a státy. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2013. 582 s. ISBN 978-80-200-2225-7.

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.