Dolani

Dolan (ujgursky: دولان → Dolan plurál: Dolanlar, turecky: Dolan plurál: Dolanlar, čínsky: 刀朗, nebo 多朗 pchin-jinem tolan, obvyklou fonetikou: to-lan) je oblast nebo také název komunity lidí žijících ve Východním Turkestánu (dnešní autonomní oblast Sin-ťiang v Číně). Termín „Dolan“ má pravděpodobně souvislost s předchozí kulturou a civilizací v této oblasti, nicméně podle čínských historických pramenů jde o jeden ze starých ujgurských kmenů. [1] Dolani jsou rozděleni do „sedmi rodin“ - „yәttә uruқ“ (mongolsky Dolo - sedm) a mluví obvyklým ujgurským nářečím. Žijí převážně v údolích řek Jarkend, Aksu a Tarim a v oblasti Lop nurského jezera. Lze je nalézt také u Kašgaru. Většina z nich pracuje v zemědělství. Jejich počet se odhaduje na 100 tisíc.

Etymologie a původ

Historie této komunity je málo známá. Antropologicky jde o smíšenou rasu túránského typu. [video 1] Názorů na jejich původ je více:

Mongolský původ
  1. Původně jsou to potomci Mongolů, kteří se usadili ve Východním Turkestánu v době Čingis-chána (1227). [2] [2]

Turkický původ
  1. Ruský historik a etnolog Lev Nikolajevič Gumiljov (1912–1992 ) ve své základní práci „Ranní Turci“ prokázal, že Tchie-leové (487–541)[pozn. 1] čili Telengiti, turkofonní, evropoidní západosibiřský kmen, původem od Sajanských hor, hrál důležitou roli v etnogenezi starobylých Turků. Kromě toho Gumiljov zmiňuje Čitiské (s významem „Červení Tiové“[pozn. 2]) Ujgury → Rudé Ujgury nebo „Ti [pozn. 3] → Ting-lingy [pozn. 4]. [5]
  1. Podle části historiků další možností je, že etnonymum „Dolan“ pochází z jména chána Tuluna, který v roce 485 usedl na trůn Žuan-žuanské říše.[1][pozn. 5] Po rozptylu Tulunových kmenů se z turkických Kanglıů („Vysoké kočáry“ → 659–750) oddělil také kmen Börkli. Börkliové se poté přejmenovali na „Dolon“ (ujgursky: „Dolanlıklar“). Poté se fonetický posun slova „Dolon“ zastavil na výslovnosti ve formátu „Dolan“. [6]
  1. Někteří učenci a cestovatelé věří, že Dolanové od údolí řeky Jarkend jsou kyrgyzská nebo kazašská skupina, která se usadila v této oblasti v průběhu vládnutí mandžuské dynastie Čching (1644–1911). Toto přesvědčení bylo založeno na jejich výrazně odlišné fyziognomii a jazyku, a jejich polokočovném životním stylu. [7]
  1. Avšak převládá zde většinový názor, že s největší pravděpodobností jsou subetnickou skupinou Ujgurů (744–848) (čínsky pchin-jinem: Tchung-luo → ujgursky: Tongra). [8]

Odkazy

Video
  1. Uyghur dance: Dolan meshripi (CCTV dance competition)

Poznámky
  1. Tiele (čínsky v českém přepisu Tchie-lej, pchin-jinem tiělēi, znaky 鐵勒, obvyklou fonetikou: Tye-le) nebo také
    Čıle (Tiele) (čínsky v českém přepisu Čch'-lej, pchin-jinem chìlēi, znaky 敕勒, obvyklou fonetikou: Čı-le) nebo také
    Kaoke (Tiele) (čínsky v českém přepisu Kao-kche; doslova „vysoké kočáry“, pchin-jinem gāochē, znaky 高車 nazev, který nesli v období Severního Wej (Tabgačové), nebo také
    Čulu (Tiele) čínsky v českém přepisu Čchu-lu, pchin-jinem chulù, znaky 楚騄 což je alternativní název „Tiele“. Tieleové byli sbírkou kmenů z různých etnik Turkického původu. V turkických jazycích také nazývání Tele, byli roku 357 vytlačení z Mongolska Sien-pejy a založil stát v Turpanu. Tato skupina zahrnovala kmeny Se-Jento (Sır-Tarduš), Basmalů (Pa-si), Oguzů (Wu-chu), Chazarů (Che-san), Alanů (A-lan), J. Kyrgyzů (Che-ku), Tuvānců (Tuva-la) a Jakutů (Kuli-kan) z Bajkalského regionu. [3][4]
  2. Čiti (čínsky v českém přepisu Či-ti, pchin-jinem chìdí, znaky 赤狄, obvyklou fonetikou: Čity)
  3. Tiové (Wu Chu) (čínsky v českém přepisu Ti, pchin-jinem dǐ, znaky 氐, obvyklou fonetikou: Ty)
  4. Ting-ling (čínsky v českém přepisu Ting-ling, pchin-jinem dingling, znaky 丁零, obvyklou fonetikou: Tyng-lyng) žili původně na břehu řeky Leny v oblasti západně od jezera Bajkal, postupně se přesunuli na jih do Mongolska a severní Číny. Ting-lingové odkazují na staré zaniklé etnické skupiny, jejichž původní prvky, byly asimilované především do Siung-nuských a Sjen-pejských skupin.
  5. Tajping (čínsky v českém přepisu Taj-ping, pchin-jinem Tàipíng, znaky 太平) nebo zdvořilostní jméno
    Fumingtun-kagan (čínsky v českém přepisu Fu-ming-tun kche-chan, pchin-jinem Fú míng dūn kè hán, znaky 伏名敦可汗) nebo osobním jménem:
    Jüťiolu Tulun (čínsky v českém přepisu Jü-ťiou-lu Tou-lun, pchin-jinem Yùjiǔ lǘ dòu lún, znaky 郁久閭豆崙) (485–491)

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dolan people na anglické Wikipedii a Доланы na ruské Wikipedii.

  1. RAHMAN, Abdukerim. Medeniyet İzliridin Tuğulğan Heslar. Ürümchi: Shinjang Helk Neshriyatı, 1993. S. 47–48. (turecky)
  2. JUDIN, Veniamin Petrovič. O rodoplemennom sostave mogulov Mogulistana i Mogulii [V: Izvestija Akademii nauk Kazachskoj SSR - nomer 3]. [s.l.]: [s.n.], 1965. S. 52–65. (rusky)
  3. TUAN, Lian-čchin. (丁零, 高车与铁勒 → Ting-ling, Kao-kche jü Tchie-lej) - Ting-ling, Kaoke a Tiele. Šanghaj: (上海人民出版社出版 → Šangchaj Žen-min čchu-pan-še Čchu-pan 1988) - Šanghajské Vydavatelství Lidového Domu 1988, 1935. 566 s. ISBN 7208001103, ISBN 9787208001107. S. 11–12. (čínsky)
  4. PULLEYBLANK, Edwin George. Central Asia and the non-Chinese peoples of ancient China - Střední Asie a ne-čínské národy starověké Číny V. Variorum collected studies series. Aldershot: Ashgate Publishing, 2002. 731 s. ISBN 0860788598, ISBN 978-0-86078-859-1. Kapitola VII, s. 21–26. (anglicky)
  5. GUMILJOV, Lev Nikolajevič. The Ancient Turks. [s.l.]: Ayris-press, 2007. ISBN 5811226462, ISBN 9785811226467. (rusky)
  6. OSMAN, Muhammet. Dolan Meshrepliri 1. Ürümchi: Shinjang Helk Neshriyatı, 1995. S. 1–4. (turecky)
  7. İNAYET, Doc. Dr. Alimcan. Uygur on iki Makami ve edebiyati, [V: Turkish Studies/Türkoloji Araştırmaları, Volume 2/2. Ürümchi: Shinjang Helk Neshriyatı, 2007. S. 1–4. (turecky)
  8. SVANBERG, Ingvar. Ethnic Categorizations and Cultural Diversity in Xinjiang: The Dolans along the Yarkand River. Central Asiatic Journal, Volume: 40, Issue: 2. Uppsala: Verlag Otto Harrassowitz, 2008-10-17, s. 260–282. Dostupné online [cit. 2008-10-17]. ISSN 0008-9192. (anglicky)

Literatura
  • Svanberg, Ingvar. „Ethnic Categorizations and Cultural Diversity in Xinjiang: The Dolans along the Yarkand River, Central Asiatic Journal“. (Uppsala University), Verlag Otto Harrassowitz, 1996, ISSN 0008-9192.

Související články

Externí odkazy
  • Doc. Dr. Alimcan İnayet, „Uygur on iki Makami ve edebiyati“ Turkish Studies/Türkoloji Araştırmaları, Volume 2/2, Spring 2007 (turecky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.