Dobroslava Bilovská

Narodila se v Brně, kde také absolvovala reformní městské dívčí reálné gymnázium. Po maturitě v roce 1936 odešla do Prahy, kde studovala profesuru výtvarné výchovy na Vysokém učení technickém u prof. Cyrila Boudy a Oldřicha Blažíčka. V době po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 se navrátila do Brna a věnovala se zde studiu na Škole uměleckých řemesel pod vedením profesora Petra Dillingera. Během války pracovala v roce 1943 krátce jako návrhářka v módním saloně v Praze na Národní třídě a po ukončení války pak dokončila vysokoškolské studium na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně u profesora Eduarda Miléna.[1]^:s.464 Při osvobozování Brna v roce 1945 ji ve sklepním úkrytu postihla těžká srdeční choroba, která byla příčinou mozkové embolie a následně též ochrnutí levé poloviny těla. Toto postižení jí nedovolilo nastoupit na místo středoškolské učitelky výtvarné výchovy a v rámci svých zdravotních možností se věnovala povolání samostatně výdělečné činné výtvarné umělkyně. Zemřela 23. února 1965 ve věku 48 let v Brně.[1]^:s.301

Těžiště její výtvarné činnosti spočívalo v grafickém díle, které vytvářela technikou litografie, zinkografie, leptu a akvantiny. Vedle obrazů a knižních ilustrací (např. Pohádky a pověsti, Brno 1943, litografie k dílu Fráni Šrámka a Kytici Karla Jaromíra Erbena) vytvořila desítky exlibris, novoročenek, svatebních oznámení, pozvánek apod. Účastnila se také mnoha výstav; její souborné grafické dílo bylo samostatně představeno v Městském muzeu v Dačicích v roce 1962 či v Adamově v roce 1964.[1]^:s.467 Odkaz jejího díla je v počtu téměř tisíc artefaktů přístupný v Moravské galerii v Brně, kde je uložen od roku 1970.[2]