Dlouhý Důl

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1720.[4](Pozn.: jiné zdroje uvádějí rok 1719[5]).

Okno roubené usedlosti čp. 5

Vesnice byla založena na panství Lipová hrabat Kinských jako řemeslnická osada v lesnatém údolí, protkaném vodními nádržemi.[6] Tyto nádrže, určené k plavení dřeva, zde vznikly již po roce 1582, kdy Šlejnicové prodali lesní revír Vlčí hora saskému kurfiřtovi.[5] Ve východní části Dlouhého Dolu se na úpatí svahu na pravém břehu Křinice nachází stará zatopená štola, které se přezdívá Zlatá díra. Jednalo se zřejmě o průzkumnou štolu, která zde byla vyražena nejspíše již za Šlejniců v 16. století.[5]

V 80. letech 18. století bylo v Dlouhém Dole 36 domů, vesměs dřevěných roubených stavení, doplněných hospodářskými objekty.[5][6] Pokud jde o místní řemesla, v uvedené době zde bylo evidováno sedm běličů příze, dále výrobci drátů, přadláci a tři mlynáři. V roce 1869 bylo v obci registrováno 527 obyvatel, tj. téměř dvacetinásobný počet ve srovnání se situací na počátku 21. století.[5]

Soubor roubených podstávkových domů se v Dlouhém Dole zachoval bez větších změn až do současnosti.

Do poloviny 20. století tvořili obyvatelstvo obce čeští Němci. Po druhé světové válce byli němečtí starousedlíci vysídleni a obec se takřka úplně vylidnila.

Dlouhý Důl je od roku 2005 chráněn jako vesnická památková zóna.[6] Kromě toho je ve vsi ještě samostatně chráněn jako nemovitá kulturní památka roubený podstávkový dům čp. 5 z roku 1811,[5][8] který se nachází v údolí Křinice ve východní části Dlouhého Dolu u silnice, tvořící hranici mezi chráněnými krajinnými oblastmi Lužické hory a Labské pískovce.[9] Na území vesnice je několik historických křížů z 19. století a zvláštní dřevěná kaple sv. Anny.[5]