Ditrichie smradlavá

Ditrichie smradlavá má středisko svého vzniku v oblastech evropského, asijského i afrického Středomoří, kde roste již dlouhodobě. Na západě je její původní výskyt ohraničen jihem Francie, Španělskem a Portugalskem, na východě Tureckem a zeměmi Blízkého východu s přesahem do Afghánistánu, Íránu a Pákistánu. Na severu vede hranice jejího původního výskytu Alpami a severem Balkánského poloostrova, na jihu je rozšířena až na jižní břehy Středozemního moře do severní Afriky.

Počátkem 20. století byla ditrichie smradlavá postupně zavlékána s rostoucí přepravou surovin pro hutní výrobu do Belgie, severní Francie a tehdejší Spolkové republiky Německo, kde již vytváří rozsáhlé porosty v okolí dálnic i silnic nižší kategorie. Lidmi byla ditrichie smradlavá nechtěně dovezena téměř do celé Austrálie, do jižní Afriky, do severních oblastí indického subkontinentu i na východ a západ Spojených států amerických. Tam všude se stala škodlivým plevelem invazně se šířícím po dobytčích pastvinách i v obilních polích.

Do České republiky byla rozšířena z Německa a její výskyt je částečně zdokumentován v okolí dálnice D1, dálnice D2 a dálnice D11. Na hospodářsky využívaných českých polích se ještě neobjevuje.[3][6][7]

Je to nitrofilní, k suchu tolerantní rostlina rostoucí na stanovištích dosud neosazených konkurenčními druhy, na místech lidmi nepravidelně narušovaných, jako jsou rumoviště, kamenito-štěrkovité náspy podél komunikací a další nestabilní plochy, nejlépe s vápencovým nebo hadcovým podkladem, neodpuzují ji ani půdy silně zasolené. S úspěchem se šíří jak po opuštěných vyprahlých polích, pastviskách a v suchých, nevysokých travnatých porostech, tak podél vodních toků či u mořského pobřeží, kde terén občas narušují vodní přívaly.

Roste v teplém mírném a subtropickém pásmu s ročními dešťovými srážkami od 300 do 800 mm. Vyskytuje se sice do nadmořské výšky 700 m n. m, upřednostňuje však místa níže položená. Kvete obvykle od srpna do října, s příchodem podzimního chladu hyne. Ploidie druhu je 2n = 18 nebo 20.[3][6][8][9]

Jednoletá, hustě bíle chlupatá a žláznatá bylina se vzpřímenou, 20 až 50 cm vysokou lodyhou, která se od spodu silně větví a má bazální stonek hnědý a dřevitý. Vyrůstá ze silného hlavního kořene, který má mnoho postranních kořínků a dobře proniká do kamenitého terénu. Nejdelší větve lodyhy jsou v její střední části, vyrůstají téměř vodorovně a jsou nahoru zakřivené. Lodyhy jsou střídavě porostlé jednoduchými, přisedlými listy. Čárkovitě kopinaté listy mají čepel dlouhou 15 až 50 mm a širokou 3 až 10 mm, na vrcholu tupou či zašpičatělou, po obvodě jemně zubatou, oboustranně matnou a na svrchní straně se zřetelnou žilnatinou. Prvotní listy semenáče vytvářejí listovou růžici postupně až 20 cm velkou.

Jednotlivé válcovité úbory, asi 4 mm široké a 6 mm dlouhé, vyrůstají na stopkách nebo jsou přisedlé v úžlabí listů. Zákrovní listeny jsou hustě porostlé lepkavými chloupky, vnější bývají asi 3 mm dlouhé a ven zahnuté, vnitřní jsou asi dvojnásobně delší a rovné. Úbor obsahuje 9 až 14 oboupohlavných a 6 až 12 samičích květů s redukovaným kalichem a srostlou korunou. Ve středu úboru, v terči, vyrůstají oboupohlavné květy se žlutou, trubkovitou korunou dlouhou 4,5 mm a zakončenou drobnými, trojúhelníkovými zoubky. Po obvodě rostoucí žluté samičí květy mají trubku dlouhou 2,5 mm a jazykovitou korunu s třízubou ligulou okolo 4 mm dlouhou a 1,5 mm širokou, která ze zákrovu jen slabě vyčnívá. Stárnutím žlutá barva květů tmavne. Statná rostlina vyprodukuje za příhodných podmínek 600 až 700 květů. Květy jsou opylovány létajícím hmyzem a případně i samosprašně.

Z opylených květů se vyvinou pouze 2 mm velké, slámově zbarvené nažky (semena). Jsou obvejčitě válcovitého tvaru, v horní části pýřité a mají chmýr dlouhý 4 mm tvořený až třiceti křehkými štětinkami.[8][9][10][11][12]

Rostlina vyprodukuje ročně velké množství semen, až 15 000, která jsou rozptylována pomoci chmýru; uvádí se, že vítr je odnese až na vzdálenost 200 m. Nažky navíc vylučují lepkavý výměšek a jejich přilnavost způsobuje, že se snadno přichycují za srst zvířat, na oděv a boty lidí, k pneumatikám automobilů, technickému vybavení zemědělských strojů apod.

Rostlina roste z dobře klíčících semen, jež zůstávají životná nejméně po tři roky. Vyklíčí až v teplém, pozdním jaru, kdy vyraší drobná listová růžice. Mladý semenáč je citlivý na zastínění konkurenčními rostlinami. S nástupem tepla se listy v růžici zvětšují, postupně vyroste větvící se lodyha a rostlina dostává typický kuželovitý tvar. Kvete postupně od srpna do října. Semena dozrají i z opylených květů vytrhaných nebo posečených rostlin.[5][8][12]

Rostliny jsou porostlé žláznatými chloupky, které vylučují lepkavé a nevonné látky (odtud druhové jméno "smradlavá"). Mezi těmito chemikáliemi jsou mj. seskviterpenové laktony, které při delším styku rostliny s lidskou pokožkou způsobují u citlivých jedinců dermatitidu, vrcholící až tvorbou puchýřů. Zvláště velké nebezpečí hrozí v době kvetení.

Zápach rostliny podobný kafru sice obvykle odrazuje pasoucí se zvířata, v případě nedostatku jiné potravy ale mohou být spásána. Obsažené chemické látky poškozují zažívací ústrojí zvířat, případně zhoršují chuť jejich mléka a masa. Stejně škodlivý je ještě nerozletěný, ale v úborech již vytvořený chmýr, který dráždí a trvale poškozuje střeva a ledviny býložravců.[5][8][9][12]