Tarbík

Tarbíci jsou malí až středně velcí hlodavci. Mají dlouhý ocas (zpravidla ukončený výraznou štětičkou delších chlupů) a prodloužené zadní nohy, pomocí nichž se většinou pohybují. Při nebezpečí jsou schopni skočit až 3 m.[2] Přední nohy slouží k uchopování a zpracování potravy. Hladká až sametová srst je zbarvena obvykle do béžova až světle hněda.

Tarbíci jsou aktivní především v noci a za soumraku.[2] Živí se především různými semeny trav, hlízami a šťavnatými částmi místních rostlin. Někdy loví i hmyz. Pijí jen minimálně.

Jako tarbíci se označují celkem 4 rody s 9 druhy[3]

Podčeleď Dipodinae – tarbíci:

rod Dipus – tarbík

• Dipus sagitta – tarbík huňatý – žije od severního Kavkazu přes severovýchodní Írán až po severovýchodní Čínu (Mandžusko),

rod Eremodipus – tarbík

• Eremodipus lichtensteini – tarbík Lichtensteinův – vyskytuje se ve střední Asii v Turkmenistánu, Kazachstánu a Uzbekistánu,[4]

rod Jaculus – tarbík

• Jaculus blanfordi – tarbík Blanfordův – žijící v Íránu, Pákistánu a Afghánistánu,
• Jaculus jaculus – tarbík egyptský – vyskytující se v pouštních a polopouštních oblastech od Maroka a Senegalu po Írán a Somálsko,
• Jaculus orientalis – tarbík velký – žijící od Maroka po jih Izraele,
• Jaculus turcmenicus – žijící v Turkmenistánu a Uzbekistánu; tento druh není všeobecně uznáván a někteří odborníci jej považují jen za synonymum k Jaculus blanfordi,[5]

rod Stylodipus – tarbík

• Stylodipus andrewsi – tarbík mongolský – vyskytující se v Mongolsku a přilehlých oblastech Číny,
• Stylodipus sungorus – tarbík džungarský – žijící jen v severozápadním Mongolsku,
• Stylodipus telum – tarbík emurančík – žijící od Ukrajiny po Mongolsko.

Tarbíci nejsou podle posledních pozorování ohroženi a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceni jako málo dotčený druh.[7]