Dinko Vitezić

Studoval práva na Vídeňské univerzitě a Padovské univerzitě, kde v roce 1847 získal titul doktora práv. V letech 1848–1884 působil na finanční prokuratuře v Zadaru. V roce 1852 byl jmenován úředníkem pro Dalmácii a Přímoří na finanční prokuratuře. V roce 1855 se stal radou, roku 1882 vrchním radou a prokurátorem pro Dalmácii.[1]

Angažoval se i v politice. Zasedal coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii venkovských obcí, obvod Pazin, Volosko, Cherson, Lošinj atd. Mandát obhájil ve volbách roku 1879 a volbách roku 1885.[3] V roce 1873 se uvádí jako Dominik Vitezić, c. k. finanční rada, bytem Zadar.[4] V roce 1873 zastupoval v parlamentu slovanský opoziční blok.[5] Byl prvním poslancem zvoleným do Říšské rady v Istrii, který se hlásil k slovanskému federalistickému programu.[1]

V roce 1878 se uvádí jako člen poslaneckého klubu pravého středu (tzv. Hohenwartův klub).[6] V Hohenwartově klubu usedl i po volbách roku 1879.[7] Národní listy ho tehdy označují za chorvatského národního poslance.[8] V prosinci 1882 se přidal k nově ustavenému poslaneckému Coroniniho klubu, oficiálně nazývanému Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho.[9] Po volbách do Říšské rady roku 1885 je opět uváděn coby člen Hohenwartova klubu.[10]

V roce 1884 odešel do penze a založil si advokátní kancelář ve městě Krk. Byl aktivní v národních spolcích. Byl například členem čtenářského spolku v Zadaru. Podílel se na založení Matice dalmatské a časopisu Il Nazionale.[1] V Krku byl po něm pojmenován místní Národní dům.[2]

Zemřel v prosinci 1904.[2]