Dicraeosauridae
Dicraeosauridae (příslušníci čeledi = dikreosauridi) byli rozšířenou skupinou sauropodních dinosaurů z kladu Flagellicaudata, především z období pozdní jury a rané křídy (časové rozpětí jejich existence činí přes 50 milionů let).
Dicraeosauridae Stratigrafický výskyt: Střední jura až spodní křída, asi před 174 až 122 miliony let | |
---|---|
Tři zástupci čeledi dikreosauridů. | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | plazi (Sauropsida) |
Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
Řád | plazopánví (Saurischia) |
Podřád | Sauropodomorpha (Sauropodomorpha) |
Nadčeleď | Diplodocoidea (Diplodocoidea) |
Čeleď | Dicraeosauridae von Huene, 1927 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Význam
Jejich fosilie byly dosud objevena na území tří kontinentů - Afriky, Severní Ameriky a Jižní Ameriky, jednalo se o poměrně rozšířenou skupinu sauropodů.[1] S výjimkou rodu Suuwassea, jehož zkameněliny známe z americké Montany byli všichni další dikreosauridi obyvateli jižních pevnin superkontinentu Gondwana. Formálně tuto skupinu popsal německý paleontolog Friedrich von Huene v roce 1927.[2]
Popis
Dikreosauridi byli spíše menší sauropodi s typickou délkou "pouze" v rozmezí 10 až 13 metrů. Často byli vybaveni bizarními výběžky obratlů, tvořícími na jejich krcích a hřbetech vyčnívající trny nebo i jakési obranné bodce. Jinak se podobali ostatním diplodokoidům, měli dlouhé krky a ocasy, malé hlavy, mohutné trupy a čtyři sloupovité končetiny. Vesměs se jednalo o býložravce, žijící zřejmě v menších stádech.
Podle odborné práce publikované roku 2022 mohli být někteří z těchto sauropodních dinosaurů (např. rody Amargasaurus, Pilmatueia nebo Bajadasaurus) vybaveni jakýmsi "krčním hřebenem" z natažené kůže mezi trnovými výběžky cervikálních obratlů, který sloužil nejspíš k signalizační funkci.[3]
Zástupci
V současnosti rozlišujeme více než desítku validních (vědecky platných) druhů dikreosauridů, s výjimkou samotného rodu Dicraeosaurus popsaných až od 90. let minulého století. Čeleď spadá do kladu Neosauropoda a Diplodocimorpha.
Odkazy
Reference
- Guillermo J. Windholz, Mattia A. Baiano, Flavio Bellardini & Alberto Garrido (2020). New Dicraeosauridae (Sauropoda, Diplodocoidea) remains from the La Amarga Formation (Barremian–Aptian, Lower Cretaceous), Neuquén Basin, Patagonia, Argentina. Cretaceous Research, 104629. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104629
- Huene, F. von (1927). Short review of the present knowledge of the Sauropoda. Memoirs of the Queensland Museum 9(1): 121-126.
- Ignacio A. Cerda, Fernando E. Novas, José Luis Carballido & Leonardo Salgado (2022). Osteohistology of the hyperelongate hemispinous processes of Amargasaurus cazaui (Dinosauria: Sauropoda): Implications for soft tissue reconstruction and functional significance. Journal of Anatomy. doi: https://doi.org/10.1111/joa.13659
Literatura
- Tschopp, E. and Mateus, O. (2013). The skull and neck of a new flagellicaudatan sauropod from the Morrison Formation and its implication for the evolution and ontogeny of diplodocid dinosaurs. Journal of Systematic Palaeontology 11(7): 853-888.
- Mannion, P. D.; et al. (2019). Taxonomic affinities of the putative titanosaurs from the Late Jurassic Tendaguru Formation of Tanzania: phylogenetic and biogeographic implications for eusauropod dinosaur evolution. Zoological Journal of the Linnean Society, 185(3): 784-909.
Česká literatura
- Socha, Vladimír (2015). Neznámí dinosauři. Nakl. Mladá fronta, Praha. ISBN 978-80-204-3595-8. (str. 26-27)
Externí odkazy
- Informace na internetové databázi Fossilworks Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine (anglicky)
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dicraeosauridae na Wikimedia Commons