Demokratické primárky voleb prezidenta USA 2016

V týdnech následovaných po znovuzvolení amerického prezidenta Baracka Obamy z Demokratické strany v roce 2012, začala média spekulovat nad možnými kandidáty do demokratického nominačního procesu v následujícím volebním klání 2016. V centru zájmu se ocitly možné vyhlídky na úspěch tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonové, která se následně podruhé rozhodla vstoupit do volebního soupeření o Bílý dům v roce 2016. V letech 2001–2009 zastávala úřad americké senátorky za stát New York a v období 1993–2001 byla první dámou z titulu manželky prezidenta Billa Clintona.[10][11] Průzkum provedený v lednu 2013 médii Washington Post a ABC News ukázal, že se mezi Američany těšila výrazné popularitě.[12][13] Výsledek vedl řadu komentátorů a pozorovatelů k předpokladu, že se tím zvýšily její šance na podání kandidatury, a že do nominačního závodu by mezi demokraty vstupovala z pozice lídra.[14]

Clintonová v projevu ke svým příznivcům po primárkách v New Hampshire, v němž připustila porážku od Bernieho Sanderse

Clintonová počítala s odloženým zveřejněním kampaně, snad až na červenec 2015.[15][16][17] Dne 3. dubna téhož roku bylo oznámeno, že si pronajala malou kancelář na adrese Pierrepont Plaza 1 v newyorském Brooklynu. Média spekulovala, že by se mohlo jednat o ústředí plánované volební kampaně.[18][19] Zprávy z 10. dubna udávaly, že k oficiálnímu prohlášení by mělo dojít v neděli o dva dny později.[20][21] Na rozdíl od zveřejnění kampaně v roce 2008, které se konalo na střední škole v Iowě za účasti tisícovky přihlížejících, se Clintonová rozhodla zahájit kampaň skrze videokanál YouTube 12. dubna 2015 v 15 hodin EDT, když v šotu oznámila: „Každý den potřebují Američané svého šampiona a já se jím chci stát.“[22][23] Navazující týden se vydala do Iowy a New Hampshire, prvních států figurujících na seznamu primárek a kaukusů. Vedoucím její volební kampaně byl jmenován John Podesta. Po republikánských senátorech Tedu Cruzovi a Randu Paulovi se stala třetí osobou objevující se v celonárodních průzkumech, jež oznámila kandidaturu. Den po jejím ohlášení vstoupil do boje republikánský senátor z Floridy Marco Rubio.[24]

Z liberálně-levicového křídla strany přicházely výzvy po více progresivním kandidátovi, což mnozí v této frakci vnímali jako osobu pocházející ze stranických řídících struktur.[25] Krátce na to začala být touto skupinou vyzývána k účasti v primárkách americká senátorka Elizabeth Warrenová,[26] navzdory jejím opakovaným vyjádřením, že o takový krok nemá zájem.[25][27] Hnutí MoveOn.org, zformované v reakci na Clintonův impeachment v roce 1998, oznámilo, že by jeho kampaň na podporu senátorčiny kandidatury „Run Warren Run“ měla být zastavena 8. června 2015.[28] Newhampshirský člen štábu Kurt Ehrenberg se připojil k týmu Bernieho Sanderse a očekávalo se, že tak učiní většina dalších členů.[29]

Bernie Sanders při zahájení kampaně ve vermontského Burlingtonu na sklonku května 2015

Historicky daná zvyklost, že se do prezidentského závodu zapojují také úřadující viceprezidenti, pokud již stávající hlava státu nemůže soutěžit, znamenala významné spekulace na adresu potenciální kandidatury úřadujícího viceprezidenta Joea Bidena.[30][31] Ten se v minulosti neúspěšně ucházel o demokratickou prezidentskou nominaci v letech 1988 a 2008.[32] Úvahy byly přiživovány vlastními Bidenovými prohlášeními, v nichž vyjadřoval zájem nad možným zapojením se do boje v roce 2016.[32][33] Definitivní rozhodnutí pak oznámil 21. října 2015 v projevu z Růžové zahrady Bílého domu, kde po jeho boku stáli manželka Jill Tracy Bidenová s prezidentem Obamou, a v němž se vzdal záměru kandidovat.[34][35][36]

Americký nezávislý senátor Bernie Sanders oficiálně vyhlásil prezidentskou kandidaturu 26. května 2015 ve vermontském Burlingtonu.[37] Neoficiální oznámení učinil již 30. dubna téhož roku[37] a spekulace o tomto kroku se objevovaly od roku 2014.[38][39][40] Za potenciálního kandidáta byl označován minimálně od září 2014.[41] V letech 1981–1989 zastával úřad starosty vermontského Burlingtonu, následně mezi roky 1991–2007 působil jako jediný kongresman ve Sněmovně reprezentantů za Vermont a od roku 2007 sloužil v pozici amerického senátora za tento stát, s uplynutím druhého šestiletého mandátu v lednu 2019.[42] Představuje největšího rivala Hillary Clintonové v primárních volbách, když je podporován silnou kampaní na venkově a stoupenci na sociálních médiích.[43]

Sanders během mítinku na Iowské státní univerzitě, 25. ledna 2016

Sanders přitáhl velké zástupy lidí na své mítinky.[44] Styl populistické a sociálně-demokratické politiky mu zajistil podporu voličů z dělnické vrstvy, především mladších čtyřiceti let.[45] Centrem kampaně se podle jeho slov měla stát otázka nerovnosti příjmů a bohatství, která působila rozklad americké střední třídy.[46] Deník The New York Times 30. září 2015 napsal, že za předchozí tři měsíce od příznivců shromáždil přes 26 milionu dolarů, čímž těsně zaostával za 28 miliony Hillary Clintonové. Jako prvnímu se mu však podařilo vybrat příspěvky od více než jednoho milionu osob.[47][48][49]

Bývalý americký senátor, a v letech 1987–1988 ministr válečného námořnictva v Reaganově administrativě, Jim Webb oznámil v listopadu 2014 zřízení průzkumné komise (exploratory committee) – typu organizace zakládané především před primárkami –, pro přípravu možné kandidatury v demokratickém nominačním procesu.[50] Webb se tak stal prvním důležitým uvažovaným kandidátem, jenž v rámci Demokratické strany učinil tento formální krok.[50]

Bývalý marylandský guvernér Martin O'Malley na Drakeově univerzitě v iowské metropoli Des Moines, 11. ledna 2016

Bývalý marylandský guvernér a starosta Baltimoru Martin O'Malley provedl formální kroky k zahájení kampaně v lednu 2015, kdy najal osoby a také prodloužil stávající pracovní smlouvy politicky aktivnímu personálu, který pro něj pracoval předchozí rok v Iowě – tradičním zahajovacím státu primárek. Jednalo se o zaměstnance politického akčního výboru (political action committee, PAC), typu organizace zřizované na podporu kandidáta. Již v roce 2012 O'Malley založil politický akční výbor nazvaný „O’ Say Can You See“, jehož hlavním posláním bylo shromažďování prostředků pro různé demokratické kandidáty, stejně tak i podpora dvou přímých marylandských iniciativ, legislativních návrhů v roce 2014.[51] Roku 2015 se pak daný akční výbor stal O'Malleyho zázemím pro jím zvažovanou kampaň v primárkách.[52] Kandidaturu oficiálně oznámil 30. května 2015 v marylandském Baltimoru.[53] Po nepřesvědčivém výsledku v iowském kaukusu ji ukončil 1. února 2016.[54]

Profesor právní vědy Lawrence Lessig 9. září 2015 při oznámení kandidatury v newhampshirském Claremontu

Americký profesor právní vědy na Harvardově univerzitě Lawrence Lessig oznámil v srpnu 2015 nečekaný záměr vstoupit do boje o prezidentskou kandidaturu, pokud jím založená průzkumná komise shromáždí milion dolarů do svátku Dne práce, jenž se v daném roce slavil 7. září.[55][56] Po dosažení tohoto cíle akademik oficiálně otevřel svou kampaň 9. září 2015 v newhampshirském Claremontu.[57][58] Hlavní stan kampaně sídlil v massachusettském Cambridge.[59]

Kandidaturu Lessig charakterizoval jako referendum o legislativních reformách financování volebních kampaní a volebního systému. Kampaň preferovala jediné téma a to restauraci demokracie prostřednictvím jeho návrhu nazvaného Citizen Equality Act (zákon občanské rovnosti), který byl spojen s reformou volebního systému. Ta měla s dalšími zákony minimalizovat praktiky gerrymanderingu a zajistit přístupnost volebního práva, respektive omezit překážky pro zákonné uplatňování tohoto práva.[60][61] Stažení kandidatury oznámil 2. listopadu 2015 formou videoprohlášení.[62] Uvedl, že vzhledem k tomu, že nebyl ve Spojených státech všeobecně známou osobou, nemohl dosáhnout jednoprocentní podpory alespoň ve třech celostátních průzkumech šest týdnů před první debatou, podpory – která byla požadována pro účast v debatách demokratických kandidátů.[63]

Hlasy voličů pro Clintonovou, Sanderse a další kandidáty

Demokratické primárky byly nepřímé volby, v nichž voliči volili a vybírali delegáty pro červencový celonárodní konvent ve Filadelfii, respektive část z celkového počtu delegátů, tzv. zavázané delegáty. Delegáti pak na sjezdu v přímé volbě hlasují pro prezidentského kandidáta. V některých státech Unie pravidla delegátům umožňují, aby nebrali ohled na výběr voličů a na konventu se rozhodli podle vlastního vědomí (nezavázané primárky a shromáždění). Naopak v jiných státech tamní legislativa a stranická pravidla požadují, aby delegáti volili pouze kandidáta, kterého voliči vybrali (zavázané primárky a shromáždění).

V prezidentských demokratických primárkách bylo pro konvent určeno 4 051 zavázaných delegátů.

Demokratický národní výbor vydal zákaz, aby se primárky a shromáždění uskutečnily již v lednu 2016. Jejich průběh v únoru pak povolil pouze Iowě, New Hampshire, Jižní Karolíně a Nevadě. Pokud by státy tato pravidla porušily, čekal je postih ve snížení počtu zavázaných delegátů na polovinu a odebrání všech superdelegátů.[86]

Kandidát, který v konkrétním státu nepřekročil hranici 15 % platných hlasů, ztratil nárok na zisk zavázaných delegátů.