Stračka

Stračky jsou vytrvalé nebo výjimečně dvouleté či jednoleté byliny s přímou, vystoupavou nebo zkrácenou, jednoduchou nebo větvenou lodyhou. Listy jsou přízemní a/nebo lodyžní, řapíkaté, s dlanitě laločnatou, v obrysu okrouhlou, pětihrannou nebo ledvinitou čepelí. Lodyžní listy bývají střídavé a menší než přízemní. Květy jsou modré, fialové, bílé, žluté nebo červené, oboupohlavné, dvoustranně souměrné, ve vrcholovém, hroznovitém nebo chocholičnatém květenství, někdy i jednotlivé. Kalich je pětičetný, barevný a víceméně nahrazuje korunu. Horní lístek je ostruhatý, postranní a spodní jsou vejčité až eliptické. Koruna je zmenšená, složená ze dvou volných, přisedlých, ostruhatých lístků, nacházejících se ve středu květu a doplněných dvěma petaloidními staminodii (v některých zdrojích jsou interpretována jako spodní korunní lístky). Tyčinek je mnoho (až 40). Gyneceum je apokarpní, složené většinou ze 3 nebo řidčeji z více (až 10) plodolistů se zřetelně vyvinutou čnělkou a mnoha vajíčky. Plodem je souplodí přisedlých, prohnutě válcovitých, na konci zobanitých měchýřků. Semena jsou tmavě hnědá až černá, vlivem přítomnosti vzduchových komůrek v osemení ale často mají bělavý vzhled. Často mají hrubý povrch.[1][2][3]

• 
  Drobný druh D. depauperatum
• 
  D. semibarbatum s bílými květy
• 
  Detail květu D. patens
• 
  Žlutokvětý druh D. luteum
• 
  Červenokvětý druh D. cardinale
• 
  Plody stračky

Rod zahrnuje asi 350 druhů.[2] Je rozšířen v mírném pásu severní polokoule, několik druhů roste v subsaharské tropické Africe. Jeho areál zahrnuje většinu pevninské Eurasie i Severní Ameriky. Stračky se vyskytují v celé Evropě s výjimkou Britských ostrovů a většiny Skandinávie. Největší areál má v rámci Evropy stračka vyvýšená. Je to také jediný druh vyskytující se v České republice, roste v montánních až subalpínských polohách většiny vyšších hraničních pohoří s výjimkou Beskyd. Z celé Evropy je udáváno celkem asi 14 druhů straček. Stračka karpatská je endemit západních Karpat a vyskytuje se výhradně na Slovensku a v jižním Polsku. V Alpách se vyskytují 3 druhy. Mimo stračky vyvýšené, rozšířené v celém pohoří, se v jihozápadních Alpách vyskytují druhy Delphinium dubium a D. fissum. Další druhy rostou v jižní a východní Evropě. Větší množství druhů se vyskytuje v Malé Asii a na Kavkaze.[1][4][5][6]

Stračky jsou jedovaté rostliny, které občas způsobují otravy dobytka. Hlavními účinnými látkami jsou různé diterpenické alkaloidy. Nejběžnější z nich je deltalin. U silně jedovatého druhu Delphinium nuttalianum bylo zjištěno celkem 27 různých alkaloidů. Mezi nejtoxičtější náleží methyllykakonitin, nudikaulin a 14-deaktylnudikaulin a další alkaloidy s 19 uhlíkovou kostrou. Mají podobný účinek jako kurare, blokují přenos nervového signálu acetylcholinem v kosterním svalstvu. Obsah alkaloidů je u různých druhů různý a také závisí na vegetačním stádiu rostliny. Nejvyšší obsah bývá před rozkvětem. Příznaky otravy se začínají objevovat asi 3 až 4 hodiny po požití rostliny a zahrnují zejména svalový třes, slabost a neschopnost stát. V těžších případech nastupuje paralýza, nadýmání a smrt. Na otravu je citlivý zejména hovězí dobytek a také koně, kteří ale rostlinu jen zřídkakdy konzumují. Naproti tomu ovce jsou poměrně rezistentní.[7][8][9]

Ze semen jihoevropské stračky jedovaté byl izolován alkaloid delfinin. Je znám již od roku 1819. Účinek je podobný působení akonitinu z oměje, je však o něco slabší. Při požití způsobuje slinění, dávení, kolísavou chůzi a těžký dech. Smrt nastává do 24 hodin. Na pokožku působí dráždivě.[10]

• 
  Alkaloid delfinin

Rod Delphinium je v rámci čeledi Ranunculaceae řazen do podčeledi Ranunculoideae a tribu Delphinieae. Podle výsledků fylogenetických studií není monofyletický a jeho vývojový strom je promísen větvemi rodů Consolida (ostrožka) a Aconitum (oměj).[11]

• stračka jedovatá (Delphinium staphisagria)
• stračka karpatská (Delphinium oxysepalum)
• stračka Pawlowského (Delphinium × pawlowskii, D. elatum × oxysepalum)
• stračka vyvýšená (Delphinium elatum)[12][10]

Zahradní hybrid Delphinium x cultorum

Stračky jsou pěstovány jako zahradní trvalky. Byla vyšlechtěna řada hybridů a okrasných kultivarů s různě zbarvenými květy, některé i plnokvěté. Nejoblíbenější barva je modrá. Některé především méně vzrůstné druhy jsou pěstovány jako skalničky, mezi jinými Delphinium decorum, D. nudicaule a D. grandiflorum. Stračky vyžadují světlé až polostinné stanoviště. Vysoké druhy jsou citlivější na delší horká období. Potřebují dobré hnojení. Množí se dělením nebo bazálními řízky, botanické druhy i výsevem semen.[13][14]

Některé druhy jsou využívány v indické Ájurvédě.[9] Semena stračky jedovaté byla v minulosti hojně používána jako účinný prostředek k hubení vší.[10]