Deborah Gravenstijnová

S judem začala v 9 letech v Rotterdamu. Později se připravovala v tréninkovém centru Jana de Rooije v Goirle. Po zranění krční páteře v roce 2005 spolupracovala s Marjolein van Unenovou.

V prvních letech své její sportovní kariéry byla ve stínu sester Jessici a Jenny Galových. S blížícími se olympijskými hrami v Sydney v roce 2000 se proto zmáčkla do pololehké váhy a podařilo se jí nasbírat dostat bodů pro kvalifikaci. Svůj úvodní duel proti Severokorejce Kje Sun-hui sice prohrála, ale přes opravy postoupila do souboje o bronzovou medaili a obsadila nakonec 5. místo.

Od roku 2001 startovala ve své oblíbené lehké váze a bez větších problémů si zajistila účast na olympijských hrách v Athénách v roce 2004. Nestačila pouze na výborně připravenou Němku Bönischovou a získala bronzovou olympijskou medaili. Po olympijských hrách jí však stíhala jedna tragédie za druhou. Na podzim jí zemřela mladší sestra. V roce 2005 si během mistrovství Evropy poranila krční páteř a na tatami se vrátila až po dvou letech. V roce 2007 ke všemu zemřela její matka.[1] Po těchto životních útrapách se jí přesto podařilo nasbírat dostatek bodů pro účast na olympijských hrách v Pekingu.

V roce 2008 jela do Pekingu pro jednu z medailí s odlišnou taktikou jako před čtyřmi roky. Na cestě do finále vítězila opatrně na body a ve finále se utkala s Italkou Quintavalleovou. Potom co se soupeřka dostala do vedení na yuko nenašla způsob jak zápas otočit a musela se spokojit se stříbrnou olympijskou medaili.

Se sportovní kariérou se rozloučila v roce 2009 po domácím mistrovství světa v Rotterdamu.

• Deborah Gravenstijnová v databázi Olympedia (anglicky)
• Výsledky a novinky Deborah Gravenstijnové na Judoinside.com