Deaflympiáda

Deaflympiáda (dříve užívané názvy Tiché hry, Světové hry neslyšících a Mezinárodní hry neslyšících) je sportovní událost zaštiťovaná Mezinárodním olympijským výborem (International Olympic Commitee, zkratka IOC), které se účastní neslyšící sportovci na vrcholové úrovni.[1] Nejvýraznějším rozdílem mezi Deaflympiádou a dalšími sportovními událostmi (olympiádou, paralympiádou a speciální olympiádou) zaštiťovanými MOV, je nahrazení zvukové signalizace na závodiších (např. výstřel ze startovací pistole, pokyn z megafonu nebo píšťalky rozhodčích) vizuální signalizací.[2] Hry organizuje od roku 1924 Mezinárodní výbor sportu neslyšících (Comité International des Sports des Sourd), zkratka CISS).[3]

Deaflympiáda
logo Deaflympiády
logo Deaflympiády
MottoPER LUDOS AEQUALITAS (Sportem k jednotě)
Soutěžekonání každé 4 roky, letní a zimní Deaflympiáda s odstupem 2 let
ZahájeníPrvní Deaflympiáda 1924 - Paříž, Francie

Historie

Deaflympiáda se koná každé čtyři roky. Po Olympijských hrách samotných je Deaflympiáda druhou sportovní událostí s nejdéle trvající historií. První hry, které se konaly v Paříži v roce 1924, byly také vůbec první mezinárodní sportovní akcí sportovců se zdravotním postižením. Pravidelný čtyřletý cyklus pořádání her byl narušen druhou světovou válkou, kdy se konala zimní Deaflympiáda až v roce 1949. Deaflympiáda neboli v Tiché hry, označení z roku 1924, na které se do Paříže v roce 1924 sjelo pouhých 148 sportovců z devíti evropských států, se nyní rozrostla do celosvětově významné akce.[2]

Oficiální názvy her se v průběhu let měnily. Původní název v letech 1924–1965 byl „mezinárodní hry neslyšících“. Občas se vyskytovalo také označení „mezinárodní tiché hry“ podle anglického označení The Silent Games. Od roku 1966 do roku 1999 se jim říkalo „Světové hry neslyšících“ a nebo se příležitostně hovořilo o „Světových tichých hrách“. Od roku 2001 se užívá současné označení Deaflympiáda, v anglickém jazyce Deaflympics (často mylně je uváděn termín Deaf Olympics).

Sportovci, kteří se chtějí kvalifikovat na Deaflympiádu, musí mít na svém „lepším uchu“ (ucho s nižší sluchovou ztrátou v dB) sluchovou ztrátu minimálně 55 dB. Aby byly podmínky pro všechny sportovce s různou kompenzací sluchu stejné, nesmí sportovci během sportovního výkonu používat sluchadla, kochleární implantáty a další sluchové kompenzační pomůcky. Dalším příkladem, v čem se sportovní hry neslyšících liší od sportovních akcí slyšících sportovců, je způsob organizace a technické zajištění her. Protože se nemohou neslyšící závodníci orientovat podle zvukových signalizací, využívá se na startovištích několika alternativních možností. Například fotbaloví rozhodčí používají vlajkové signalizace namísto píšťalek nebo jsou na tratích instalovány světelné signalizace nahrazující výstřel ze startovací pistole. Je také obvyklé, že diváci nepodporují sportovce pokřiky nebo potleskem, ale vytváří vlny zvedáním a skláněním paží.[2]

Hostující národy a pořadatelská města

Do roku 2019 byly letní deaflympijské hry pořádány ve 21 městech v 17 zemích, z toho pouze pětkrát proběhly mimo Evropu (Washington, DC 1965, Los Angeles 1985, Christchurch 1989, Melbourne 2005 a Tchaj-pej 2009). Poslední letní hry se konaly v Samsunu v Turecku v roce 2017. Zimní deaflympijské hry pořádalo 16 měst v 11 zemích. Poslední zimní hry se konaly v Chanty-Mansijsku v Ruské federaci v roce 2015.

Zimní hry v roce 2011 pořádané na Slovensku ve Vysokých Tatrách byly zrušeny z důvodu nedostatečné připravenosti organizačního výboru pořádat hry. Mezinárodní výbor neslyšících sportovců podal trestní oznámení na Slovenský organizační výbor deaflympijských her a na jeho prezidenta Jaromíra Rudu. Trestní stížnost požaduje vrácení finančních prostředků, které byly převedeny na účet Slovenského organizačního výboru deaflympijských her z národních sportovních federací neslyšících, na pokrytí ubytování a dalších výdajů souvisejících s deaflympijskými hrami. Podle slovenského deníku SME, „Jaromír Ruda, šéf organizačního výboru Slovenského, [je] mistr slibů a obviněný z podvodů souvisejících s deaflympijskými hrami ve výši 1,6 milionů euro.“[4] V dopise prezidentovi Mezinárodního výboru pro sport pro neslyšících ICSD Craig Crowley a deaflympionikům ze Spojených států amerických vyjádřil Ruda „své hluboké omluvy za zrušení 17. zimních deaflympijských her“. V současné době byl slovenský neslyšící výbor a Slovenská asociace odborových svazů neslyšících pozastavena. V roce 2013 zvláštní trestní soud v Banské Bystrici odsoudil Rudu s trestem odnětí svobody ve výši 14 a půl roku za podvod se 1,6 miliony eur, které měly být použity na zimní deaflympijské hry.[5]

Seznam hostitelů letních deaflympijských her
Hry Rok Stát Zahájení Termín Počet národů Počet soutěžících Počet sportů Počet soutěží Nejúspěšnější stát
Celkově Muži Ženy
1 1924 Paříž, Francie Gaston Doumergue 10.–17. srpna 9 148 147 1 6 31 Francie Francie
2 1928 Amsterdam, Nizozemsko Vilemína Nizozemská 18.–26. srpna 10 212 198 14 5 38 Spojené království Spojené království
3 1931 Norimberk, Německo 19.–23. srpna 14 316 288 28 6 43 Německo Německo
4 1935 Londýn, Velká Británie 17.–24. srpna 12 221 178 43 5 41 Spojené království Spojené království
5 1939 Stockoholm, Švédsko 24.–27. srpna 13 250 208 42 6 43 Spojené království Spojené království
6 1949 Kodaň, Dánsko 12.–16. srpna 14 391 342 49 7 51 Spojené království Spojené království
7 1953 Brusel, Belgie 15.–19. srpna 16 473 432 41 7 57 Německo Německo
8 1957 Milán, Itálie 25.–30. srpna 25 635 565 70 9 69 Sovětský svaz Sovětský svaz
9 1961 Helsinki, Finsko 6.–10. srpna 24 613 503 110 10 94 Sovětský svaz Sovětský svaz
10 1965 Washington, Spojené státy americké Lyndon B. Johnson 27. června–3. července 27 687 575 112 9 85 Sovětský svaz Sovětský svaz
11 1969 Bělehrad, Jugosláve 9.–16. srpna 33 1,189 964 225 12 105 Sovětský svaz Sovětský svaz
12 1973 Malmö, Švédsko 21.–28. srpna 31 1,116 893 223 11 97 USA USA
13 1977 Bukurešť, Rumunsko Nicolae Ceaușescu 17.–27. července 32 1,150 913 237 11 106 USA USA
14 1981 Kolín, Západní Německo 23. července–1. srpna 32 1,198 893 305 11 110 USA USA
15 1985 Los Angeles, Spojené státy americké Ronald Reagan 10.–20. srpna 29 995 745 250 11 96 USA USA
16 1989 Christchurch, Nový Zéland David Cargill 7.–17. ledna 30 955 726 229 12 120 USA USA
17 1993 Sofie, Bulharsko Želju Želev 24. července–2. srpna 52 1,679 1,295 384 12 126 USA USA
18 1997 Kodaň, Dánsko John M. Lovett 13.–26. července 65 2,028 1,496 534 14 140 USA USA
19 2001 Řím, Itálie Carlo Azeglio Ciampi 22. července–1. srpna 67 2,208 1,562 646 14 143 USA USA
20 2005 Melbourne, Austrálie Marigold Southey 5.–16. ledna 63 2,038 1,402 636 14 147 Ukrajina Ukrajina
21 2009 Tchaj-pej, Tchaj-wan Ma Jing-jeou 5.–15. září 80 2,670 1,714 779 17 177 Rusko Rusko
22 2013 Sofie, Bulharsko Rosen Plevneliev 26. července–4. srpna 83 2,711 1,792 919 16 203 Rusko Rusko
23 2017 Samsun, Turecko Recep Tayyip Erdoğan 18.–30. července 97 2,856 1,897 959 18 219 Rusko Rusko
24 2021 Caxias do Sul, Brazílie 1. -15. května 2022[6]

Seznam hostitelů zimních deaflympijských her
Hry Rok Stát Zahájení Termín Počet národů Počet soutěžících Počet sportů Počet soutěží Nejúspěšnější stát
Celkově Muži Ženy
1 1949 Seefeld, Rakousko 26.–30. ledna 5 33 33 0 2 5 Švýcarsko Švýcarsko
2 1953 Oslo, Norsko 20.–24. února 6 44 42 2 4 9 Norsko Norsko
3 1955 Oberammergau, Západní Německo 10.–13. února 8 59 54 5 4 11 Norsko Norsko
4 1959 Monatana-Vermala, Švýcarsko 27.–31. ledna 9 53 49 4 14 Norsko Norsko
5 1963 Are, Švédsko 12.–16. března 9 60 47 13 13 Rakousko Rakousko
6 1967 Bertesgaden, Západní Německo 20.–25. února 12 77 64 13 11 Norsko Norsko
7 1971 Adelboden, Švýcarsko 25.–30. ledna 13 92 69 23 11 Švýcarsko Švýcarsko
8 1975 Lake Placid, Spojené státy americké 2.–8. února 13 139 110 29 12 Kanada Kanada
9 1979 Méribel, Francie 21.–27. ledna 14 113 80 33 12 Sovětský svaz Sovětský svaz
10 1983 Madonna di Campiglio, Itálie 13.–23. ledna 15 147 106 41 17 Sovětský svaz Sovětský svaz
11 1987 Oslo, Norsko 7.–14. února 15 129 93 36 18 Norsko Norsko
12 1991 Banff, Kanada 2.–9. března 16 181 145 36 18 Sovětský svaz Sovětský svaz
13 1995 Ylläs, Finsko 14.–19. března 18 258 210 48 15 Rusko Rusko
14 1999 Davos, Švýcarsko 6.–14. března 18 265 209 56 17 Rusko Rusko
15 2003 Sundsvall, Švédsko 26. února–9. března 21 247 205 42 23 Rusko Rusko
16 2007 Salt Lake City, Spojené státy americké 1.–10. února 23 298 230 68 26 Rusko Rusko
17 2011 Vysoké Tatry, Slovensko 16.–28. února – – – – – – zrušeno
18 2015 Chanty-Mansijsk, Rusko 28. března–5. dubna 27 336 244 92 31 Rusko Rusko
19 2019 Sondrio Province, Itálie 12.–21. prosince 7 483 360 123 6 38

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Deaflympics na anglické Wikipedii.

  1. IOC signs MoU with International Committee of Sports for the Deaf - Olympic News. International Olympic Committee [online]. 2017-01-25 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Deaflympics: International Games for the Deaf. Disabled World [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  3. About the ICSD. ciss.org [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Global Voices [online]. 2011-02-11 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Deaflympics Committee Head Sentenced to Thirteen Years. Webnoviny.sk [online]. 2011-06-01 [cit. 2019-12-09]. Dostupné online.
  6. Postponement of the 2021 Summer Deaflympics. www.deaflympics.com [online]. [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.