David Uher

V roce 1994 absolvoval sinologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze diplomovou prací O čínských rytířích.[1] Od října téhož roku pracoval v Kabinetu Dálného východu při Katedře romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.[2] V letech 1998–2002 absolvoval postgraduální studium na Nankingské univerzitě v ČLR, obor čínská filologie se zaměřením na dějiny čínské lingvistiky, kde obhájil práci Výklad významu obrysových a rozbor struktury odvozených znaků: teorie, etymologie a kultura.[3] V roce 2002 se stal prvním vedoucím nově vzniklé Katedry asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.[4] Habilitoval se v oboru Lingvistika konkrétního jazyka Asie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2016.[5]

Je žákem prof. PhDr. Oldřicha Švarného, CSc. (1920–2011), s nímž spolupracoval na Úvodu do studia hovorové čínštiny (UP 1997, 2. vyd. 2001) a Hovorové čínštině v příkladech I-IV (UP 1998). Byl členem autorského kolektivu, který pod vedením prof. PhDr. Jiřího Černého, CSc. zpracoval encyklopedii Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky (Libri 2008). Ve své odborné práci se zaměřuje na čínskou grammatologii (Hanská grammatologie,[6] UP 2013) a fonologii (zejména prosodii) moderní čínštiny (Prozodická gramatika čínštiny,[7] UP 2014). Je spoluautorem Učebnice čínských znaků (UP 2005) a autorem Učebnice čínské konverzace (I. Leda 2007, II. Leda 2016). V letech 2007–2012 zastával také funkci prvního českého ředitele Konfuciovy akademie Univerzity Palackého v Olomouci.[4]