David IV.

David IV. je považován za jednoho z nejvýznamnějších gruzínských králů z dynastického rodu Bagrationů. Vládl Gruzínskému království od roku 1089 až do své smrti v roce 1125. Byl velice charismatický a energický panovník. Jeho vláda započala zlatou éru gruzínských dějin, v které úspěšně pokračovala královna Tamara Gruzínská. Gruzínské království se v jejich éře stalo nejsilnějším státním útvarem na Kavkaze.

Král David a jeho vojska porazila v bitvě u Didgori (v roce 1121) invazní vojska Seldžucké říše. Rozhodujícím vítězstvím se David zbavil muslimské nadvlády a vyhnal loupeživé hordy (Seldžucké Turky).[1] Bitva u Didgori je v gruzínských kronikách opěvována jako "zázračné vítězství" (gruzínsky ძლევაჲ საკვირველი, dzlevay sakvirveli)[2]. Gruzínci pořádají na počest této významné události tradiční každoroční vzpomínkovou akci známou jako Didgoroba[3]. Po této rozhodující bitvě král David ovládl Tiflis, které ustanovil hlavním městem země.

Následně provedl král David IV. vnitropolitické změny a reformy. Aktivně podporoval rozvoj školství a vzdělání, dále rozvíjel vědy a umění, sjednocoval národ, reorganizoval armádu, usiloval o hospodářský pokrok a zvyšování úrovně blahobytu obyvatelstva. Snažil se zabezpečit prosperitu Gruzínského království. Za jeho vlády vznikaly nebo se rozvíjely nová městská sídla, zejména Gori a některé unikátní stavby, především klášter Gelati,[4] který se nachází nedaleko druhého největšího gruzínského města Kutaisi a je místem posledního odpočinku krále Davida.

Král David měl v oblibě poezii a napsal cyklus duchovní lyriky Kajícné žalozpěvy (gruzínsky გალობანი სინანულისანი, Galobani sinanulisani)[1].