David El'azar

V nové funkci se v následujících měsících zabýval zejména bojem s terorismem. Dne 30. května 1972 došlo k masakru na letišti Lod, při kterém teroristé z Japonské rudé armády zabili 25 civilistů a 71 jich zranili. O několik měsíců později (5. září) zabili palestinští teroristé z Černého září 11 izraelských sportovců na letních olympijských hrách v Mnichově. Jako odpověď na tento masakr nařídil El'azar do té doby největší útok proti palestinským základnám v Libanonu a Sýrii. V rámci operace Jaro mládí se příslušníci zvláštních armádních jednotek Sajeret Matkal a Šajetet 13 v noci z 9. na 10. dubna 1973 vylodili v Bejrútu a zabili řadu palestinských teroristů, včetně tří členů vedení Fatahu.

El'azar (vlevo) povyšuje kapitána Moše Tabaka

Na El'azarův rozkaz bylo také sestřeleno libyjské dopravní letadlo, které kvůli navigační chybě zabloudilo do izraelského vzdušného prostoru. Zahynulo 108 cestujících.

Dne 27. května 1973 vyhlásilo velení armády výjimečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohyb egyptských jednotek. Výjimečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.

Dne 6. října 1973 vypukla jomkipurská válka útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla armáda zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela El'azarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem vojenské rozvědky Eli Zeirou a ministrem obrany Moše Dajanem odmítnuta, neboť válka podle nich byla nepravděpodobná. El'azar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na 5. října. Dajan navíc zamítl El'azarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo preemtivní úder 1. října. Letadla nevzlétla.

Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na Sinaji. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a 16. října izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. El'azar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků). Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. El'azar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli (Aharona Jariva, Chajima Bar-Leva či Rechav'ama Ze'eviho), a kteří přinesli řadu zkušeností.

Přestože Izrael dokázal v závěru války proniknout hluboko na syrské území a obsadit pozice ztracené na začátku bojů, a na jižní frontě se hlavně díky nekonvenčnímu způsobu vedení války generálem Arielem Šaronem podařilo dokončit obklíčení egyptské Třetí armády, zaplatil Izrael vysokou cenu zejména v lidských obětech.

El'azarův hrob (vpravo dole) na Herzlově hoře v Jeruzalémě

Velké lidské ztráty během jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený, vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. Dne 21. listopadu, okamžitě po skončení války, byla vládou ustavena Agranatova komise mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany armády a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140 setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že El'azar „nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost armády“, a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.

El'azar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. El'azar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout, a pokud tak učiní, Izrael „rozdrtí jejich kosti“ (tato mylná a rozšířená představa byla v Izraeli označována jako „koncepce“). Za tento výrok byl El'azar kritizován zejména proto, že ho pronesl 8. října, tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.

Zároveň se ale ozývalo mnoho hlasů, které tvrdily, že ministerská předsedkyně Golda Meirová a ministr obrany Moše Dajan nesou též podíl odpovědnosti. Veřejnost tento názor vesměs podporovala a výsledkem byl veřejný tlak na rezignaci těchto dvou čelných představitelů. Meirová a Dajan později skutečně odstoupili.

El'azar zemřel 15. dubna 1976 na infarkt během plavání a byl pohřben na Herzlově hoře v Jeruzalémě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany Agranatovy komise.^[zdroj?]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Elazar na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu David El'azar na Wikimedia Commons
• (anglicky) Encyclopædia Britannica – David Elazar
• (anglicky) Jewish Virtual Library – David Elazar
• (anglicky) Židovská agentura – David Elazar